Re: Tak jak to vaše škola zvládá?

Myslím, že se to už dávno rozhořelo v boj, který dost zásadně škodí dětem.
Školka je instituce, která se více či méně sofistikovanými způsoby snaží nahradit výchovu matky, dnes tedy moderněji rodičů. Ale prostě ji nenahradí.
Že dávat do hromadné instituce dvouleťáky se na dětech často podepisuje negativně, už vyšlo v sekundární analýze PIRLS ke čtenářské gramotnosti, ale cudně se o tom mlčí.

Dnes je opravdu trendem nechávat děti ve školkách a družinách dlouho (děti jsou tam rády, pohrají si, je to in, socializují se, doma nemají kamarády atd.), ale že je to kontraproduktivní, a že to ty instituce změnilo, to se taky neříká.
28 dětí ve třídě dnes není totéž co 28 dětí ve třídě před 10 lety. Dětí je zapsaných pořád stejně, ale tráví tam více času, takže jich je vlastně na stejné množství učitelek více. Tzv. překrývání na tom nic nezměnilo, protože i před tím se učitelky překrývaly – možná jen o půl hodiny kratší dobu.
Děti zoufale potřebují mluvit s dospělými, potřebují kvalitní řečové vzory. Kolik času denně stráví povídáním s učitelkou, když je jedna na 28 dětí? Nebo třeba na 20, když mají oba kliku?
Dyslálie nikdy nebyla tak rozšířená jako nyní...
Školka se snaží hromadně a uměle stimulovat rozvoj myšlení, ale UMĚLE a HROMADNĚ. Přitom je společensky uznávané, že je dítě ve školce, zatímco rodiče balí na dovolenou, nakupují, vykonávají běžné denní činnosti a pochůzky. Dítě se s rodiči může přirozeně věnovat kategorizaci, třídění, nadřazeným pojmům, zvyšující se abstrakci myšlení... anebo taky ne a ve výsledku se o pár let později ukáže, že na tom s matematickou a čtenářskou gramotností není nijak slavně. I když to není extrém dítěte z DD, které v životě nevidělo bochník chleba, převládající instituční péče nakonec vede k podobnému typu deformací, byť ne v takové míře.

Čili místo tlaku na to, aby školky/družiny akceptovaly zvyšující se příval dětí těch, kteří mají právo je tam dávat, by měl být vytvářen tlak na zlepšení kvality těchto institucí. Snížení počtu dětí ve skupinách (což vlastně bude v hodně případech zachování počtů před lety) a zvýšení množství personálu.

Přestat ignorovat tyto instituce coby levné hlídárny požadované plébsem, ale skutečně podrobně zkoumat, za jakých okolností pobyt dětem prospívá/škodí. A informovat o tom rodiče.

Zvýšit informovanost rodičů – to je dost zásadní věc. Občas mají energii i čas věnovat se nátlaku, tak ať ho směrují ve prospěch dětí. A ať mají dostatek informací pro kvalifikované rozhodnutí, co s dítětem (ne)budou dělat.