Re: Sex? Co je to?

Nejkrásnější na celé této diskusi je jak se každý otevřeně svěří lidem na síti i se svými intimními problémy a očekává od nich radu pomoc nebo pochopení. Jak jsem už psal ve svém příspěvku, týkajícím se materiálních statků,o tom, že jsem našel ženu svého života,chtěl bych zdůraznit,že nám to funguje. Jsem přesvědčen ,že hlavní důvod není v zamilovanosti, ale v důvěře a komunikaci. Se svou ženou můžu hovořit o čemkoliv. Není téma o kterém bychom se nabavili.Např. ne s lehkým srdcem jsem ji podle svého nejlepšího svědomí vylíčil proč jsem odešel od své první rodiny a proč;po prvních bláznivých dnech naší známosti jsme se dokázali spolu otevřeně bavit o tom co se nám líbí v sexu a co né;nevzájem se tolerujeme, děláme jeden druhému vrbu v problémech toho druhého - v zaměstnáni, každodenním životě,děti ,škola,peníze;jsme ochotni jeden druhého vyslechnout;
jsme ochotni se vzdát svých aktivit ve prospěch druhého,ale na druhé straně máme své záliby a tajemství. Myslím, že to vše k životu patří. Cítím téměř ze všech příspěvků, že jste uzavřeni v sobě,každý má své trápení a rád by ho vyřešil. Jedno dobré přísloví zní :" Nejlepšího pomocníka na kterého se můžeš spolehnout najdeš na konci svého ramene". V přeneseném slova smyslu, každý se musí k životu otočit svým čelem,nikdo jiný to za něj nevyřeší. Myslím, že jsem taky spadl do manželského života velice mladý,nezkušený a nehledal jsem partnery pro život podle těchto zkušeností, které mám dnes. 14 let jsem žil v takovém vztahu. Z toho posledních 5-6 let to bylo stejné jak řada z vás píše. Neměl jsem sílu ani odvahu odejít z toho vztahu. Namlouval jsem si , že třeba zrovna já jsem hlavní příčinou. Až má bezmocnost po řadě pokusů se nějak domluvit tak ,abychom byli všichni spokojeni mi dala sílu odejít. Bylo to bolestné a zvažoval jsem , co děti,co dál, budu sám nebo nebudu,abych se mohl věnovat dětem a nebyl omezován novým partnerem atd. Nechci vám radit, ale myslím si a sám to prožil,že je nutné začít u sebe. Na jedné straně co chci od svého partnera já a na druhé co on chce ode mne. Pokud to víme, je nutné najít situaci a prostředky a otevřeně si o tom promluvit. Myslím, že lidé se stydí a nejsou ochotni se upřímně (kromě internetu) otevřít, ale ve vztahu dvou je to nutné. Dnes už vím , že nemá cenu setrvávat v něčem co mne nenaplňuje nebo škodí dětem, okolí,apod.Představa, že dětí vyletí z hnízda a já s takovým člověkem bude po zbytek života, není přínosem pro nikoho.Proto jsem se vzdal a hledal jsem až jsem našel. Nechci tím říci , vzdejte to a hledejte jinde, ale vše má své meze. Nějak jsem moc rozkecal, ale chtěl jsem vám to říct. Zatím Ahoj.