Re: Skoly v Nemecku

Aleno, souhlasím s tebou. Nakonec i na sobě do jisté míry vnímám ten jakýsi vnitřní strach z návratu do normálního světa. Prostě člověk doma pustne.


Toar, nikdo se mnou nechtěl mít nic společného, prostě by to byla práce navíc. To je fuk. Já se do té školy těšila proto, že jsem prostě vypadla do prostředí, kde mi nebylo fyzicky ubližováno. Přitom na školu dobré vzpomínky nemám, terčem posměchu jsem byla všem kvůli oblečení, hladu apod. Ale bylo tam bezpečno. A v rodinách, kde je dusno, a nemusí být nutně přímo ubližováno dítěti, stačí, že se doma hádají, prostě ty děti "utíkají" někam. A kam teď můžou? Na svých dětech pozoruju akorát ten úbytek pracovních návyků, míň se hýbou, chybí jim ten běžná pohyb jako jít do školy, běhat iks pater po třídách, chybí jim ten stres, že taky musí něco stihnout ... já jim nepřeju stres jako takový, ale pocit, že nemůžou být jen rozvláční.