Jak "bojovat" s dobrem?

Mám skvělou tchýni, se kterou dobře vycházím a máme se rádi. Kladný vztah se mezi námi vyvinul již v období dlouholetého chození s mojí nynější manželkou. Dnes mám však obavu, že začíná být ohrožen. Důvodem je nekonečná snaha tchýně nám pomáhat, který má za následek, že ani několik měsíců po svatbě nežijeme ve vlastním bytě jako samostatná rodina. Vše navíc komplikuje závislost mojí manželky (jedináček) na jejím názoru a obava se jí vzepřít. Tato obava je dána výchovou, neboť tchýně je sice neskutečně dobrotivá, ovšem zároveň reaguje velmi nepřiměřeně na jakoukoliv formu kritiky či odporu a zpravidla ho "trestá" více či méně drastickou formou psychického vydírání (nemluvení, odmítání kontaktu atp.). I když nejsem psychiatr, troufám si tvrdit, že jde o určitý druh hysterie. Je pro mne čím dál tím těžší chovat se uvolněně při v podstatě dennodenních návštěvách (ona u nás, my u ní a tchána), často přímo z práce jdu k nim, nebo oni jsou u nás. Návštěva pak končí v podvečerních hodinách a manželka (v té době v jiném stavu) se poté ještě oprávněně domáhala mojí pozornosti. Tchýně je navíc v domácnosti, takže má dost času se nám "věnovat". Hlavní problém je ovšem v tom, že se vlastně chová skvěle - kupuje nám (často i drahé) věci do domácnosti, dělá nákupy, plánuje a provádí větší úklidy, navrhuje rozestavení nábytku. Je pro mne tudíž obtížné protestovat proti tomuto "dobru", sám mám pocity, že mě vlastně pálí dobré bydlo. Na druhou stranu ale cítím, že není možné takto dlouhodobě fungovat a obávám se, aby se narození našeho syna (první vnouče) nestalo katalyzátorem všech poruch v komunikaci. I v době, kdy ještě syn nebyl narozen, už poměrně detailně plánovala co a jak. Nevím co dál, nechci do toho vstoupit, jak slon do porcelánu a zničit vše, co zatím bylo postaveno. Máte někdo podobnou zkušenost? Díky za radu.