Re: Motivační taktika naší školy

TaJ, tak to je různé.

Třeba já bydlela na vesnici a od páté se dojíždělo do města. Ráno popadnout sestru strčit ji do družiny letet na BUs. Cestou do školy zjistit jestli je nějaká kniha v knihkupectví. Na to si pamatuju nejvíc, že jsem krom učebnic sem tam stěhovala ty knihy.

Odpoledne na Bus, než jel tak pochůzky po městě dojít do čistírny to jsem vyloženě nesnášela. Většinou jsem to tam jen nosila. Občas se mi toho balíku podařilo zbavit před vyučováním. Dodnes nechápu, že mi to dávali do školy. Mamka si to nepamatuje. Tak asi babička mi to cpala.

A třeba kluci sami jezdí do školy od první třídy. Využila jsem toho, že Bus jim zastavil fakt u školy.

Jinak vlak se u nás nesmí dva roky vyslovit. 5h zpoždění. Syn zůstal cestou z výletu stát mezi polema v 30C. Nakonec profesor vymyslel, že ty co bydlí v našem městě pošle úplně jiným vlakem samotné. Vyšlo to. A ty chudáci z jiného tam byli ještě další dvě hodiny.
Navíc do krajského města vlakem s přestupem 75 minut. Autem 40-50minut.

Syn vlakem do školy nelze jen Busem.

U našich končí kolej. Na výlet dobrý na dopravu do práce fakt nanic.

Příbuzné mam od 50-150km. A to bych neviděla nikdy nikoho.

Kdyby jsme auto použili 1x za rok už ho dávno nemáme. Finančně se nevyplatí nic na nem.

My autem jezdíme hodně, letos nejméně za posledních 13 let. Ale i tak se nalitalo to minimum co třeba se s naftou musí, aby nešlo z domu.