...dovolila bych si na to navázat. Zrovna včera jsme s manželem diskutovali na obdobné téma. Firma, ve které pracuji si dala za cíl do 2023 přivést do managementu 40% žen.
Líčila jsem manželovi ženy, které nyní ve vedení máme a které nám jsou nyní v různých časopisech a i interních novinách prezentovány jako vzory. Ano, jsou to ženy, které něco dokázaly jedna vlastní celosvětový patent a druhá ani nevím. Jsou to pro mne mimozemšťanky. Jedna dosud děti nemá a druhá si pořídila dítě na prahu padesátky a nyní s námi soucítí, jak je náročné starat se o rodinu a současně pracovat. Pak máme ve firmě další vzorek a to jsou liniové managerky - ženy bud´ rozvedené, co mají jedno dítě a nebo vdané a mají opět jen jedno dítě, ale už dospělé.
Véřím, že jsou firmy, kde to funguje i jinak, kde na vyšších postech jsou ženy, které zvládají kariéru i děti a všechno je naplňuje a baví.
Já jsem ráda ženou, matkou. Miluji míchat hrnce, starat se o teplo u domácího krbu a nevidím na tom nic špatného. Mám ráda, když můj muž má chuť přiložit ruku k dílu a nebo se sám chopí činnosti.
Neznamená to, že členové domácnosti nemusí nic dělat. U domácích prací musí všichni přiložit ruku k dílu a nerozdělujeme na holčičí nebo klučičí práce, ale kuchyň, prádlo, úklid, interiér včetně dekorací to je moje parketa, a když potřebuji pomoci tak někoho z rodiny požádám a nebo mi prostě pomohou.
Třeba syny to učím stále, že nebudeme počítat, kolikrát kdo vynesl koš. Já tu bydlím, vidím, že koš je plný a tak ho čapnu a jdu. Já jim také nepočítám, kolikrát jsem vařila nebo žehlila. Život není spravedlivý
.