Re: Otevřený dopis lékařů a sester z první linie

Dvojčárko, něco podobného jsem sem psala už včera.
Já sama nevidím ve svém okolí žádné davy rebelů bez roušek ve vnitřních prostorách, ani před covidem ani za současné situace nepotkávám nikoho, kdo by se schválně a rád tisknul na cizí lidi. Spíše se to stává z nepozornosti, člověk v krámě něco vybírá a nevšimne si, že se k někomu hodně přiblížil. Pak ale zase hned odstoupí. Nebo když prostě není dost prostoru, typicky veřejná doprava. Já taky pořád nechápu, co lidi dělají špatně.
Lidi už jsou naštvaní nesmyslnými rozhodnutími, každodenními změnami apod. A nemůžeme se tomu divit.
Mě úplně přešel mráz po zádech z názoru Libíka, že nemáme nad tím přemýšlet, máme srazit paty a poslouchat. Ať je nařízení sebepitomější. Proboha, vždyď co jiného než tohle je totalita. A už včera jsem se ptala, kde je hranice? Až vláda přijde s tím, že za covid můžou třeba psi, půjdete zabít svého chlupatého mazla? Vybavuje se mi paralera s Německem ve třicátých letech, akorát tam to odskákali židi. Lidem se většinou taky nechtělo o tom přemýšlet, hlavně že měli svého nepřítele, který za všechno může.