Re: Výuka tělocviku v době koronaviru

Tak s tělocvikem bych celkem neměla problém v jakémkoliv počasí, když se hejbou, tak se zahřejou…dítě zažilo jeden rok TV prakticky skoro pořád venku venku za jekéhokoliv počasí, tradičně běhání kolem školy i v mrazu v kraťasech a tričku s krátkým rukávem a přežilo většinou bez újmy…občas rýmička…


Nicméně daleko dříve, když byl ve 4. třídě a v jiné škole, tak žažil nikoliv rámci TV, ale jen tak z plezíru osoby, která je tehdy vyučovala, daleko dementnější nápad, než je TV hodina venku v dešti. Tam naopak dost často byli zcela zbytečně na Tv v tělocvičně, kde stejně nic pořádného nedělali, víceméně si dělali, co chtěli, nejčastěji holky vybíjenou, kluci fotbal, žádné jiné aktivity, žádné jiné typy sportů, totéž venku…

Nicméně tehdy v té 4. třídě v rámci výletů ke konci školního roku se vymyslelo, že se půjdou koupat do jakýchsi špinavých “louží”, kde se koupou převážně psi na procházce, ale normální člověk tam nevleze. Několik dní předtím byla vedra k padnutí, ale na ten den byla předpověď silného deště, což už ráno bylo zřejmé, že to tak bude. Sice v Praze brzy ráno jen mrholilo, ale od jihu se hnaly přívalové deště, a pokud jejich tehdejší vyučující dokázala často ráno v 5 hodin posílat rodičům sáhodlouhé meily oslavující její schopnosti s její geniální způsob výuky, mohla se tehdy podívat i na počasí na PC, kde na jih od Prahy už byly díky vydatným dešťům značné škody, nejezdily např. vlaky, byly nějaké sesuvy půdy a bylo zřejmé, že se ten pás srážek posouvá vzhůru k Praze a pršet rozhodně nepřestane a nejde jen o nějaký letní deštíček či přeháňku, navíc se silně ochladilo. Tak jsem ani v nejmenším nepředpokládala, že se skutečně půjdou koupat a doufala jsem, že zůstanou někde v okolí školy nebo někde za školním hřišti případně někde pod střechou. Vzhledem k dešti jsem mu i dala plné boty. No dopadlo to tak, že i za mírného deště se vydali s učitelkou k těm “koupacím rybníčkům-kalužím”, sotva se tam vysvlékli a vlezli do vody, začalo cedit úplně krutě, takže oblečení ponechané na trávě měli všichni úplně mokré, kdo už v té době vlastnil a měl s sebou v baťůžku mobil, tak ten to schytal taky, bo to byl tak silný liják, že i ty baťohy měli všichni promočené, o kožených plných botách dítěte ani nemluvím - ty byly samozřejmě durch. No, tak úča vymyslela další “geniální” nápad, že robátka vezme k sobě domů (bo poblíž bydlela) a tam se ohřejí, případně převlečou. Tak některé holčičky byly za to rády a i přijaly od ní zapůjčení suchého trička, ovšem kluci se tam samozřejmě nehodlali převlékat a ani nebylo do čeho, takže tam tvrdli v těch mokrých hadrech na sobě…kdyby aspon dala vědět hned, jak zmokli, tak třeba někteří rodice by si pro dítě dojeli přímo na místo, ale to ne, to ji evidentně napadlo až za drahný čas (nebo se spíš bála, že ji rodiče sprdnou, zatímco poté, co se o dětičky rádoby postarala u sebe doma, už se pravděpodobnost sprdnutí snížila), takže tam tak dobu u ní trčeli doma, až pak poslala SMS, že tedy zmokli a že ještě cca čtvrt hodiny budou na té a té adrese, takže kdo chce, může si je tam vyzvednout a pak půjdou společně ke škole. Samozřejmě když člověk pracuje na opačném konci města, tak info, že si můžu dítě do ctvrt hodky vyzvednout mi je jaksi k h….Tak jsem tedy vyrazila aspon ke skole, kde se ukázalo, že dotyčná po roce výuky ani neví, ke kterému dítěti patřím,....no nic.Tak jsem tedy vyzvedla totálně mokré, na kost promočené, zmrzlé dítě, které v tom mokrém oblečení bylo prakticky od rána a trnula, co z toho bude, protože za pár dní, hned na začátku prázdnin, jsme odlétali na dovču. Tak byly z toho zcela zničené kožené boty, zapařené prsty u nohou s následným nepříjemným kožním problémem (naštěstí během dovolené se to vyléčilo) a na břiše jakási ošklivá vyrážka z té hnusné, špinavé vody, kde se normální lidi nekoupou. Ty fleky na břiše byly veliké, horké, červené, svědivé a celou dovolenou ho to pálilo a svědilo. Naštěstí to asi mořská voda zahojila a postupně se to mírně zlepšovalo a po návratu už byly podstatně menší, až se ztratily úplně….

Dalším ještě dementnějším nápadem té osoby o rok později, kterého se naštěstí moje dítě odmítlo účastnit, bylo sjíždění Sněžky po zadku dolů v mokrém rozbředlém sněhu a stejným způsobem doprava po zadku z chaty dolů ke stanovišti autobusů odkud se pak v těch mokrých oteplovačkách sedlo do busu a jelo 3 hodky zpět do Phy. Jakou musel mít “radost” chudák řidič (ten sníh už byl opravdu spíše směs vody-sněhu a bláta …bylo to v březnu), když mu takto robátka sedla do busu a jak museli mít všichni zapařené zadky po tom cca 3 hodinovém sedění v mokrých oteplovákách v busu, ani nemluvím… Takže co je proti těmto deb.litám nějaká touha tělocvikářů cvičit venku v každém počasí….