Re: Úspěch dětí a sebevědomí.

Pokud je mu 14, ještě to patří k věku. My doma vysvětlujem, ale výchova probíhá stylem - snaž se být finančně úspěšný, abys mohl delegovat práce, které tě nebaví /taky to děláme/, ale zároveň ty práce musíš umět, abys dokázal zkontrolovat, jestli je ten, kdo je pro tebe dělá, udělal dobře. Děti jsou tedy puberťáci, ale zároveň si myslím, že mají dostatek pokory /a pokud vidím, že by v tomhle směru vystrčily růžky, ihned zasahuji/. Mám ráda a obdivuji lidi úspěšné v jakémkoli oboru, ale z vlastní zkušenosti, ti zcela nejlepší, nemívají hvězdné manýry ani nos nahoru. Syn byl teď prvně v patnácti zcela sám /doteď jezdil všude ještě jako dítě, tj s dozorem, stravou atd./ 11 dní za dospěláka mezi dospělými, kde ho nikdo nehlídal a když jsem ho přijela vyzvednout, tak mi každý chválil, jak je milý a šikovný. On sám se vrátil nadšený a já mu naprosto rozumím, taky jsem moc nebyla na dětské aktivity, líp jsem si rozuměla s dospělými.
Co se týká zrovna té konzervatoře, tak v té problém nevidím. Syn si jí taky sám vybral, nás to trochu překvapilo, protože původně chtěl gympl, ale nechali jsme ho, ať si to zkusí. Připravil se na ní bez naší pomoci, domluvil si to se svými učiteli a vzali ho, dokonce může studovat dva obory současně. Jsem ráda, že má něco, co ho opravdu baví a je ochoten tomu dost podřídit, zárověň vím, že málokdo se živí tím, co opravdu vystudoval, takže pokud by se rozhodl po konzervatoři na něco jiného, nevidím v tom žádný problém, jsem si jistá, že on se neztratí.