Re: Děláte, co jste vystudovali?

V dětství jsem chtěl být vědcem, i když jsem ve škole tvrdil, že chci být důchodcem. Četl jsem různé knížky o fyzice, chemii, elektronice a elektrotechnice, vymýšlel jsem si sčítačky z relátek. Ale elektrotechnika jako taková mne moc nezajímala, protože analogová, tranzistorová byla na mne moc složitá. Někdy kolem páté třídy jsem měl jsem stavebnici od PIKO s tranzistory, cívkami atd. Chyběl mi někdo, kdo mi to vysvětlí... Kupodivu otec, výtvarník, architekt, alkoholik se na té stavebnici naučil opravovat tranzistoráky, což pak dělal pro celý barák.


Začala mi jít matika (trochu), udělal jsem nějaké olympiády a dostal se na matickej prestižní gympl v Praze bez zkoušek. Ale v té době jsem chodil do kroužků programování, které vedl proslulý spoluautor jazyka robot Karel ing. Pecinovský. To bylo kolem roku 1986. Technická záklana ovšem nic moc. Na konci gymplu jsem se musel rozhodnout, kam dál. Ač jsem byl hodně dobrý ve fyzice (vedl jsem ČS tým na olympiádě ve Varšavě), tak mne ohromně mne přitahovalo programování. A tak jsem nechal fyziku fyzikou a chodil jsem na MFFUK na informatiku.

Pak jsem po třeťáku a po udílení prvních bakalářů v historii se na MFF UK vykašlal a z hluboce osobních důvodů odešel na FEL ČVUT, kde mi to šlo podstatně hůře než předtím. Ale i tak jsem za 4 roky školu ukončil (rok mi uznali). A zase elektronika byla spíš zlo, věnoval jsem se nakonec robotice.

Během studia jsem se po druhém ročníku oženil. Žena akorát skončila pomaturitní studium a začala pracovat, takže jsme se měli fajn. Ale pak už mi oznámila, že se už má po 25, tikají jí hodiny a měli bychom mít miminko. Jakékoliv úvahy o PhD tím byly v háji, protože jsem vedle školy (kterou jsem neuměl flákat a skoro každý předmět měl laborky, které byly povinné) byla pro mne představa nějaké souvislé práce byla jaksi mimo - i když to někteří kolegové i za cenu studia více let dali. Já vedle školy ještě sloužil v církvi a tamní pastor si tehdy prakticky odškrtával povinnosti vedoucích. (Pak se omlouval.) Navíc, jakmile bych musel přerušit interní PhD, musel bych na vojnu.

Po škole tak následovala vojna a pak jsem řešil kam nastoupit. Během ní se nám přesně podle plánu narodil syn. V mladickém nadšení jsem uvažoval o Kriminalistickém ústavu Policie ČR. Ale v závěru vojny jsem jel nevyspalý na psychotesty po nějaké službě a tak jsem se tam nedostal. (Pak jsem poznámkami o tom prudil kamarády policajty na prezidiu, když jsem za velkou korporaci tam dodával IT projekty.)

Nakonec jsem pracoval v malých dvou startupech, kde jsem si užil pravého kapitalismu divokého západu v 90.letech. A postupně se můj záběr zúžil na databáze, kde jsem se stal slušným odborníkem a konzultantem až jsem se octl v mateřské firmě toho databázového stroje. Ale nakonec selhalo zdraví, po pokusu o infarkt v Paříži, zápalu plic v Athénách a růži v noze v Lisabonu a cukrovce jsem musel konzultingu nechat.

Takže dneska mi připadá, že jsem byl IT posedlý a možná by se věci vyvíjely jinak, pokud bych se věnoval teoretické matice, nebo fyzice.