Re: Nepátrej......

orchidejko...nevím jak u vás, ale já jsem nějak začala tušit, že se něco děje, že to, že si můj muž sám koupí spodní prádlo, začne se snažit zbavit své pneumatiky, sám od sebe mě požádá abych ho ostříhala a pod.
A to, že se nám ženským rozbliká majáček a jsme ve střehu, je logický. Proč bychom měly mít pocit viny, že se snažíme přijít o co jde??? Ano, většinou přijdeme na to ,že se opravdu děje něco, co nás raní, hluboce raní. Nevím, já volím variantu vědět i se sevřeným žaludkem, ale zároveň s možností volby " Dokážu odpustit, nedokážu odpustit". Já si svého "M" brala z lásky a věřila, že spolu zestárneme. Iluze/naděje, která je krásná, bohužel je i realita.
Myslím ,že Martina napsala, že jí je líto manželky jejího milence...já nechci aby mě někdo litoval...nejsem politováníhodná. Chvílu to trvalo, ale každý ráno si u zrcadla řeknu..."Jseš príma ženská a kdo to nepozná je hňup".
Co jsem chtěla hlavně napsat...to ,že začnem šmírovat a hledat má většinou své opodstatnění a udělala by to většina z nás(chorobný žárlivce nepočítám) nevím proč se za to omlouvat a proč to vysvětlovat..na začátku nedůvěry jsme se nepodílely..."Ano" nemá se to...ale lhát a podvádět se taky nemá...takže babo raď
Orchidejko: ten v trenkách....to mě po dlouhý době rozesmálo :o)