Re: Co za koníčky jste vystřídaly_

Hrála jsem maličkou chvilku na klavír, učitelka pak onemocněla a už jsem se k tomu nikdy nevrátila. Ale to je moje největší touha, naučit se hrát. Zkoušela jsem to sama doma, ale na to nemám vůli, Zušky v okolí dospělé neberou a co jsem kontaktovala 2 soukromé učitele, maj plno. A do toho pořád nějak nebyl čas nebo co já vím. Ale bylo by super si zahrát něco pro radost.

No a nemůžu mít tady v bytě zvěř, to mám zakázaný Tak to mi chybí, celý život jsme se ségrou chovaly nějaká zvířata a přijde mi, že bez nich je smutno. Ale zase tu není všude bordel.

No a jinak jsem zkoušela (hlavně v pubertě) kde co, ale nemám vůli, takže všechno padlo na nějakém důvodu, jako že se mi nechtělo na francouzštinu brzo vstávat a jet přes celé město v zimě, nevydržela jsem u pletení, prostě tak... Trochu mě mrzí, že mě naši nechali růst jako dříví v lese, aspoň znovu na ten klavír mě mohli přihlásit nebo se trochu zajímat, co je s učitelkou. Dneska to zase mají děti v opačném extrému, každý den kroužek, trénink, docela mě zarazilo, jak tu onehdy někdo psal, že není možné nic dělat rekreačně, že jen první rok a pak už děti makají na různé soutěže a závody. Nějaký pěkný střed by to chtělo