Re: Jak se cítíte v padesáti??

Libiku,
vypadá to zhruba tak, že neřešíš, na kolik vypadáš, na kolik se cítíš a co je nebo není k tvému věku vhodné. Já si třeba fakt nemyslím, že vypadám o deset let mladší - navíc se ani nemaluju, to bych pak možná o něco mladší vypadat i mohla, když bych nějakým Primalexem zaflákala pytle pod očima - ale nějak vůbec nemám potřebu řešit sebe v souvislosti s věkem. Že mi není dvacet jaksi vím, proč se tím jakkoli zabývat na rámec toho, že to víš?

Kdykoli čtu nějaký články nebo příspěvky zde o tom, jestli má žena po 30, 40, 50… nosit dlouhý vlasy, krátký sukně, někam chodit nebo nechodit, tak to úplně nepobírám, protože bez ohledu na věk je přece člověk nějaká osobnost, má nějakou povahu, zájmy, vkus, proč by to měl měnit s ohledem na to, kolik je mu let? Mně fakt přijde „starej“ člověk, co se buď automaticky nebo pod vlivem nějaké masírky „přizpůsobí věku“ a jsem hrozně ráda za každýho, kdo na to nehraje a je takovej, jakej je. Hrozně ráda třeba vzpomínám, jak jsem někdy krátce po třicítce měla pracovně schůzku s jednou českou herečkou, který v té době bylo přes 60 a vyprávěla skvělý historky ze svého života, pila u toho pivo a tuším, že si i zapálila, pro mě to byl příjemnej důkaz toho, že se všichni nemusí změnit v báby s květákem, co je jejich největší vášní zavařovat rybíz. Nic proti tomu, když to tak někdo má sám od sebe, ale dělat to jen proto, že na to „máš věk“ a dělat něco jinýho, co by tě na rozdíl od zavařování bavilo by „lidem přišlo trapný“… jenže ono těžko odlišit, kdo to tak fakt má sám od sebe a kdo jen podlehl „sociálnímu konstruktu správného stáří“.