Re: Story naší Kačenky III - život v nemocnici

Nádhera!!!! Slzy mě tečou proudem. Důvěrně toto prostředí znám, taky jsem tam strávila dost chvil a při čtení sem si skoro pořád říkala "no to je jako bych to psala já" (samo že ne tak hezky a vtipně :-) )
Je fakt, že kdo nezažil, nepochopí. I ty salvy smíchu s ostatníma maminkama nad zdánlivě nelogickýma věcma, slzy jak krokodýl, když mě poprvé vyndali Lucinku z inkubátoru a mohla jsem si ji pochovat, když sme poprvé mohli kojit a Lucka věděla co s tím :-))))
Obrovská radost když jsme z inkubátoru přešli do baby thermu, později do postýlky...
A když si to teď vezmu, tak v nemocnici to vlastně byla ještě "pohoda" proti tomu co nás čekalo a čeká a bude čekat v budoucnu než se naše Lucka postaví na "vlastní" nohy!
Jo a ještě sem si vzpomněla, to vytahování hadiček je asi národní sport nedonošenců. Naše Lucka už asi týden po porodu dýchala sama. Pak ji ale operovali, a protože to nešlo jinak, podávali jí zklidňující léky proti bolesti, po kterých byla tak mimo, že zapomínala sama dýchat, musela znovu na ventilátor. Doktoři říkali tak na 3-4 dny. Jaký bylo naše překvapení, když jsme přišli druhý den po operaci a Lucka dýchala sama! Od sestřiček jsme se dozvěděli, že si v noci prostě tu hadičku vytáhla sama! Rozumějte, 20ti denní miminko, s oblbovacíma lékama si samo vytáhlo hadičku skoro z plic! Tehdy jsme zůstali zkoprnělí a mysleli si něco o nepřetržité péči na JIPce.
No koukám že sem se zase rozepsala a původně jsem vlastně chtěla pochválit Míšu jak to krásně napsala.
Takže se těším na další pokračování.
Hanka