Re: Rozvod - jdu se vyplakat II.

Despi, tak si to nech zatím "pod kontrolou" , když to jinak nejde.
Člověka ta situace stejně jakoby utahá, unaví, nakonec to stejně jakoby "vzdá"...a v tu chvíli se pak docela kolikrát dějí věci.
ToAr psala, že ...je to taky možný a bývá to docela častý. Ale teď člověk nemůže počítat s ničím, má pocit, že končí svět, co zná a nic není tak, jak bylo dřív, žádné jistoty, žádná stabilita, žádná náruč...
Vždycky je jakoby na tom z určitého úhlu líp člověk, co ze vztahu odchází, protože většinou ví kam a často zaky, ke komu. Naplánoval to a jde si za svým...a ten druhý se s tím musí jakoby vyrovnat. Často blesk z čistého nebe.

A jak tu psaly holky - určitě se zkus vůči němu udržet na uzdě, i kdyby jen pro možnost nějakého dalšího pokračování...anebo jen pro normální fumgování.

Zažila jsem poměrně dost takových příběhů, někdy docela na vlastní tělo...a tam, kde bylo opravdu dobrý, kvalitní a stabilní to předchozí v tom vztahu, pak se to pak často mělo tendenci "vracet k sobě" .
Zamilování je jedna věc, stabilní fungující vztah na druhé straně druhá. A odstěhování se z Domova (pokud to fakt byl opravdový Domov) ani pro chlapy není úplně snadné, i kdyby šly za princeznou ze Sáby.

No nic...je těžké to zvládat o samotě...tu zradu a sebelítost. Co třeba psycholog (i třeba na pojiš´tovnu), aspoň na to vypovídání se?