Re: Nůž do srdce nebo jaká pomoc?

Podle meho nazoru je jedine reseni odejit, coz neudela. Mam podobneho tchana, vsichni mu cely zivot ustupovali, krome me,coz melo za nasledek, ze se mnou cca 50% casu nemluvil. Tchyne byla ted rok po nemocnicich, vypadalo to, ze navzdy, za vydatne pomoci svych deti se z toho trochu vyhrabala, je schopna se trochu sinout o berlich. Bydli ted s tchanem kousek od nas v takrka bezbarierovem byte, udelali jsme rekonstrukci, zaridili doktory, socialni peci atd. Tchan ted rozhodl, ze na leto se stehuji do sveho stareho baraku, do vesnicke diry, kde neni nic a vsude daleko. OK, rozumim, Prahu nesnasi. Rekli jsme, ze barak upravime tak, aby tam babicka mohla byt - vedou do nej schody, v koupelne je mini sprchac atd. Naprosto to odmitl, placame kraviny, nic neni potrebs, vsechno zaridi. Mam totalni pocit zmaru, vsechno co jsme vic nez rok delali bylo k nicemu, rozmarny arogantni dedek to vsechno rozmeta. Tchyni je skoro devadesat, ma cukrovku, je kardiak, praskle dva obratle, artrozu jak prase, o berlich ujde tak pet kroku. S manzelem jsme se kvuli tomu uz mnohokrat pohadali, ted jsem si rekla, ze to nespasim, at si to teda resi sami. Podle meho nazoru obetuji maminku.