28.1.2020 8:54:43 Epepe
návštěvy v šestinedělí miluju
Tak to já teda naopak. Obzvlášť první.
Mimino spavé, já doma naklizeno, bytem se linula vůně lyzolu (nadsázka), napečíno, navaříno, přespalá až malátná, všechny seriály zkouknutý (tehdy jsem koukala, myslím, na Prison Break, Sopranovy). Návštěvy pro mě byly radost. Mimino celou dobu spalo v ložnici. A taky to bylo v lednu, akorát tehdy byla výhoda, že bylo -20, takže moc bacilů člověk na ulici nepotkával.
U druhého naopak nevyspalá, pološílená, s okousanýma prsama a týden bez sprchy, když někdo přišel a vzal starší děcko ven, nebo si s ním aspoň 10 minut hrál, byla to pro mě pomoc.
Jen si pamatuju jeden moment, který mi nebyl příjemný, když se přišli známí "podívat na miminko" a během rozhovoru nám mezi řečí sdělili, že jdou zrovna z nemocnice, kde navštívili nějakého děsivě nemocného příbuzného. Chvíli jsem se bála, že se na ně manžel bez varování vrhne, strhá z nich oblečení a spálí přímo uprostřed pokoje.
Odpovědět