Re: Jak se chováte ve stresové situaci?

Chovám se různě v různých situacích a předpokládám, že bude asi i rozdíl ve vnímání toho, co je pro daného člověka stres. Všeobecně u sebe můžu říct, že pokud se jedná o opravdu velký stres, tak nejím, při stresu extrémním nespím, ale to jsem zažila jen jednou v životě, kdy opravdu o něco životně důležitého šlo. Jinak jsem řešič, takže pokud se vyskytne nějaký problém, automaticky konstruuji, co a jak zařídit, aby se věc vyřešila, vždycky nacházím řešení a nedám si pokoj, dokud nemám situaci opět pod kontrolou, řeším hned, neodkládám. Nesnáším a neuznávám větu "to nejde", je to pro mne automatický signál k důkazu, že ano, jde.
Chci znát nejhorší možnou variantu, nesnáším zametání věcí pod koberec, chci mluvit přímo a ne se jen domnívat a případně se nerealisticky utěšovat. Ve chvíli, kdy pochopím, že věc již neovlivním /typicky zdravotní situace/, smířím se s tím a stres odejde, ale vždy musím mít jistotu, že jsem udělala maximum. Celkově nejsem trpělivá a nedělá mi dobře nechávat věci jen tak plynout, nedejbože vyhnít, ale taky už se trochu s věkem lepším a jsem schopná i v něčem povolit /a uznávám, že někdy to plynutí pomůže věc vyřešit v můj prospěch bez mého přičinění/ . Všeobecně bych se označila za dítě štěstěny, moje nastavení je přesvědčení, že vše lze nějak pozitivně ovlivnit a že všechno nakonec dobře dopadne. Zatím to vychází, tak doufám, že jsem to tímto nezakřikla.