Radka - plán?-pro ty, co znají můj příběh

Střídají se dny lepší a horší, dnes třeba bylo úplně skvěle,...jeden den jsem naprosto rozhodnutá co nejdřív odejít, jindy dávám přednost dokonalé přípravě odchodu, jindy si zas říkám, jak moc je skvělej, jak se někdy snaží, pomáhá mi, nakupuje, i mi nosí snídani do postele,...
Po návštěvách psycholožky i po tom, co se dostanu na tuto diskuzi mívám období, kdy mě veškeré jeho chování ke mně i k dětem rozčiluje a nevím, do jaké míry se mám v "upozorňování na nesprávnost" krotit či nikoli. Toto rozpoložení u sebe navíc vůbec neznám, asi proto nevím, jak si s tím počít a v této době obzvlášť.
Manžel mi sice tvrdí, že svým peskováním ho k jeho činům vyprovokovávám, ale to skutečně není pravda!!! A teď najednou se mi chce ho pořád opravovat, upozorňovat na nesprávnost atd., dřív jsem ji jakoby ani neviděla, prostě mě to nenapadlo nebo nedošlo a teď ji vidím!? - nevím, jestli je to dost pochopitelné, težko se to dá dobře napsat, prostě MANŽEL MI VŽDYCKY VYČÍTÁ PRÁVĚ TO, CO DĚLÁ ŠPATNĚ ON (já bych jeho prohřešky resp. špatné vlastnosti nedovedla popsat lépe), JÁ NIKDY NEMĚLA POTŘEBU MU NADÁVAT,KDYŽ UDĚLAL NĚCO ŠPATNĚ ANI JSEM SI TOHO NIJAK ZVLÁŠŤ NEVŠÍMALA A TEĎ SI NĚJAK VŠÍMÁM Zkrátka jsem teď v tomto "divném" rozpoložení, se kterým si nevím moc rady a sama ho nazývám přechodem od poslušnosti do "puberty" vztahu. Teda aspoň doufám, že tomu tak skutečně je. Stále se mi ale vrací obava, že manžel mě svým dobrým chováním pořád ještě dokáže "utáhnout na vařené nudli" i když s ním setrvávám a bojím se, že by se tak mohlo stát až odejdu!? Resumé = musím si vše dokonale utřídit v hlavě, nepřestávám se připravovat odchod, a to vše DOUFÁM, že přispěje i "dozrání" vztahu v tom smyslu, že už se nenechám znovu a znovu "obalamutit".
Pokusím se teď srovnat prostědnictvím bodů svůj plán, manžel o ničem neví a vědět nesmí, až bude vše "hotovo", chystám se mu "vyložit karty na stůl" - přičemž nevylučuju možnost nutnosti odejít okamžitě (Azylový dům), ráda bych si ale nejdříve sehnala vlastní možnost bydlení, nedokážu se přesto (přes působení vaše i psycholožky)vzdát ještě jedné prostřední možnosti, tzn. až bude vše připraveno, dát možnost buď rodinná terapie, psychiatr nebo co bude potřeba,aby se už nikdy neunáhlil k psych. týrání či nevztáhl ruku nebo bez diskuze odcházíme (kdyby byla možnost nápravy, nerada bych ji nevyužila, ty jeho dobré chvíle stojí za to, neboli kdybych si mohla zvolit,nic na svém životě bych nechtěla měnit jen tento aspekt manželova chování, myslíte, že to má nějakou šanci!?)

K odchodu - Co už jsem udělala: (od února, se dvěma prťaty-to nepíšu proto,abych se vymlouvala,že je toho málo,ale proto,že v případě, že manžel chodí do práce jen když se mu chce (pracuje doma) a neustále moje konání kontroluje, je opravdu těžší se dvěma malými dětmi něco zařídit než by sám člověk zvládl a navíc si pro manžela musím vymýšlet proto mnohé pohádky a těch zas nesmí být najednou moc:
- informovala jsem dětskou lékařku
- svěřila svůj příběh několika lidem,kteří mi myslím nějak mohou pomoci (s hlídáním apod.), včetně této diskuse
- pravidelně chodím k psycholožce
- zřídila jsem si vlastní email adresu pod heslem, aby o ni manžel nevěděl
-požádala jsem manželovi příbuzné (strýce a bratra) o jejich názor -potvrdili mi, že vědí o této jeho "odchylce" a jsou ochotni mi podat pomocnou ruku(osobně jsem s nimi ještě neměla možnost mluvit), to samé i manželova maminka
-uvažuju o možnostech bydlení, postupně prozkoumávám reálnost nápadů - zatím 2 možnosti by byly složitější než jsem se původně domnívala,...ještě několik jich mám v záloze,ale co když nic nevýjde?- ráda bych zůstala v Praze, pokud to bude alespoň trochu možné, to hlavně kvůli babičče a vůbec té "záchranné síti" přátel, kterou jsem si tak pracně vybudovala (to je asi moje jediná podmínka, nebo někde poblíž Prahy - to by ovšem vyžadovalo ještě "dokázat si, že se nebudu bát jezdit autem" - zdá se mi, že ta zbabělost mě provází životem až dokud ji nepřekonám,...)
- mám 2 fotky modřin, 1x jsem byla s okem u lékaře, ale to jsem řekla, že mě malý při přebalování kopl, tak nevím, jestli by to i tak mohlo k něčemu být (na to je kdyžtak dost času až potom...)
- mám připraveny opisy rodných listů, u sebe neustále kartičky zdr. poj.
- mám ponětí, jak zažádat o předběžné opatření, rozvod apod. záležitosti, výživné na děti i na sebe, když jsem na MD
- mám na pár prvních týdnů či měsíců peníze (pak ještě staveb. spoření z doby před manželstvím, ale o to mě nejspíš manžel obere, když bude chtět - nedokážu, že to bylo před)
CHYSTÁM SE - navštívit BKB (na DONU jsem volala po jedné scéně asi před rokem, mluvila jsem s nějakým mužem, ptal se mě podle nějakého dotazníku a odkázal mě přímo na BKB)
- vyzjistit, jak to s tím stavebkem skutečně je
- zjistit na družstvu podmínky převodu bytu do osobního
vlastnictví (ten měl manžel zase ještě před manželstvím)
-vypálit dětské fotky včetně těch svých s modřinami (sama
to neovládám)
-zvládnout ty kondiční jízdy tak, abych byla sama schopna vyjet
-pak nevím, jak s telefonem, mám to paušál jako partner
s manželem (na nový mít nebudu a bez něj si nedovedu představit, jestli se dá obejít)
- vyřešit to bydlení (nejvíc se bojím, že to mi nevýjde)
No a úplně nejvíc se bojím toho, že se opět a opět já sama nechám hezkým chováním svého manžela obalamutit,...
Napadá-li vás ještě něco, poraďte, prosím. Moc děkuju.