Re: Přidali byste více peněz do školství nebo do zdravotnictví?

Obojí je v prdeli, každé ale jiným způsobem.
Zatímco ve školství existuje nějaká alternativa - domácí vzdělávání, soukromé školy, placené doučování, plus přístup prakticky ke všem zdrojům (učebnice, pomůcky, různé výukové materiály), zdravotnictví ji prakticky nenabízí a zrušením veškerých poplatků a nadstandardů přístup k alternativě v podstatě znemožnilo.
Když budu chtít, aby moje dítě někdo naučil němčinu, mohu si zaplatit učitele a ten se přizpůsobí času dítěte. Když dítě potřebuje vyříznout bradavici, na poliklinice s třemi kožními ordinacemi ta jediná, která ordinuje odpoledne nebere nové pacienty, ve dvou zbylých mi nabídnou termín za měsíc a v době výuky. Jakýkoli bagatelní zákrok je nemyslitelné dosáhnout v rozumném časovém horizontu. Na vyříznutí ječného zrna čekal manžel skoro tři měsíce, přičemž jsme obvolali všechny kliniky, které se prezentují jako soukromé a byli ochotni si to zaplatit. Smůla, v nejlepším možném případě je čekání na termín kratší o týden.
Jen tak pro ilustraci dva pěkné příklady z nedávné doby.
Po třinácti letech jsem musela k obvodnímu lékaři, aby mi napsal zprávu, že mohu podstoupit zákrok v narkóze. Od kliniky, která ten zákrok měla provést jsem nesla papír, že krev není nutná, neboť vyšetření krve provedli před měsícem, že je to na uvážení lékaře. Zákrok měl být v pátek. V pondělí jdu k obvodnímu lékaři. Byť krev odebírat nemusí, rozhodne se, že ji odebere (asi aby si to mohl nechat proplatit). Odběr krve se provádí v Aeskulabu HNED VEDLE ordinace. Mám na něj přijít v úterý. V úterý ráno jedu přes půl Prahy na krev. V Aeskulabu NEMAJÍ ŽÁDANKU, tudíž mi krev neodeberou. Žádná centrální evidence v rámci jedné polikliniky, ve 21. století prostě musí mít PAPÍR. Ordinace obvodního lékaře začíná ordinovat až za dvě hodiny. Jedu do práce. Volám do ordinace, sestra se omlouvá, že žádanku ZAPOMNĚLA dát do Aeskulabu, ať přijdu na krev ve středu. Že budou výsledky ve čtvrtek, takže se to do pátku stihne. Jedu na odběr ve středu. Žádám sestru telefonicky, aby ve čtvrtek předala výsledky manželovi, který má volno. Ve čtvrtek odcházím z práce, je 17 hodin, přijde SMS z ordinace obvodní lékařky, že sestra ZAPOMNĚLA dát manželovi výsledky krve a dala mu jen EKG, ale že mi to nechají na vrátnici. Takže kvůli jednomu zcela zbytečnému vyšetření, které provedla jiná klinika musím 4x na polikliniku. Podotýkám, že jedna cesta trvá skoro hodinu.
Druhý případ. Štourám se v uchu uchošťourem, zůstane mi v něm ten vatový smotek. Jsem sama doma, nikdo mi ho nemůže vyndat pinzetou, pokusy vyndat ho jsou marné, smotek je příliš hluboko. Podívám se na net, ušní na poliklinice uvádí, že ordinují do 16 hodin. Je 15:30, jdu na polikliniku, kde jsem v 15:45. Na dveřích ordinace cedule DNES ORDINUJEME DO 15 HODIN. Slyším, že uvnitř někdo je. Klepu. Otvírá sestra. Vysvětluji, že potřebuju jen vyndat vatu z ucha. Nelze. Mám si buď počkat do zítřka nebo jet na pohotovost. Vznesu dotaz, jestli je fakt nutné jezdit s takovou blbostí na pohotovost. Dostane se mi odpovědi, že v tuhle hodinu už mi to prostě nikde jinde nevyndají. Jedu tedy autobusem do nemocnice na pohotovost. Vyndání vaty z ucha trvá přítomnému lékaři asi 30 vteřin.
Nebudu snad ani zmiňovat další lahůdky, jako např. přístup lékaře na pohotovosti, který vás seřve, že jedete na pohotovost s domnělým zánětem středního ucha, který se ukáže být zánětem dutin, protože se zánětem dutin se přece nejezdí na pohotovost, ale chodí k obvoďákovi. Takových chytráků, co se chtějí vyhnout čekání na středisku už viděl! Argument, že nejste lékař a tudíž nevíte, že prudká ostrá bolest v uchu není zánět středního ucha, ale zánět dutin není uznán validním. Lékař vás schválně nechává čekat hodinu a půl na RTG vyšetření, bere přednostně všechny pacienty, kteří přišli po vás s tím, že nejste urgentní, tudíž si musíte počkat.
Atd. atd. atd.
Takže za mě - přidat do školství tak (a tam), aby začalo alespoň vzdáleně připomínat školství 21. století, a sakra do prdele vrátit do zdravotnictví poplatky a nadstandardy. Když jsem před časem slyšela tehdejšího ředitele IKEMu vyprávět, jak půlku své pracovní doby tráví sháněním sponzorů, aby mu neodešli špičkoví lékaři jinam, bylo to hodně smutný poslouchání.