23.8.2019 20:50:24 . .
Re: Stopování
Kaipo, tak já jsem se (snad kromě koupání) polonahá na veřejnosti nevyskytovala, namalovaná nikdy nikde, tudíž i na stopu jsem v těch 20 vypadala.............. NIJAK
Přesto mě brali, a berou mě i teď, kdy nejčastěji stopuji ve sportovním (tj. v létě trenky či běžecká sukýnka téhož rozměru a tílečko, v zimě zahalená, ale jaksi "obepínavě").
Zamlada bych se asi bála stopovat "na vzhled", ale stejně jsem neměla ten styl oblékání. A během toho stopování v mládí jsem potkala tolik hodných lidí, že to považuju za celkem bezpečný prostor.
Jednou jsem třeba jela z HK do vísky poblíž JH, a řidič z Tábora, který by mě musel vysadit v půlce cesty, vyhlédl auto z SPZ JH, vyblikal ho k zastavení, a "přesadil" mě k němu
(ten ani nemrk"" a odvezl mě až na místo, byť si pár km zajel). A další řada milých a/či vtipných zážitků (jenom jeden byl takový rozporuplný).
Stopující beru podle nálady a vzhledu - s kým bych se nechtěla zblízka potkat před sámoškou, toho si do auta nenaložím. I se stopaři mám řadu historek, jeden mi třeba hodinu líčil, jak leze po komínech - do té doby jsem netušila, že taková zájmová skupina existuje.
Odpovědět