Re: Plánování výletů aneb všude zabloudím

Koníčku, děláme to taky tak, většinou to máme podrobně připravené, vypsaná místa, máme i papírovou mapu, doma koukám na mapy i na panorama, to se mi taky osvědčilo nejvíc...turistické značení je super věc, ale nám se právě stalo, že najednou značka ukazovala do lesa a pak už jsme žádnou další široko daleko neobjevili...ale tak zase jsem věděla, že musíme jít směrem dolů a že někam prostě dojdeme...taky se občas ráda ztratím a pak najdu, je to dobrodružství, ale Rišulku v tomhle naprosto chápu, protože když máš s sebou autistické dítě, tak ti z vlastní zkušenosti můžu říct, že pro něj to bývá spíš velký stres, než dobrodružství...jako dobrodružství to bere třeba po pár dnech, kdy už jsou to spíš dobrodružné vzpomínky, ale v ten moment to bere prostě úplně jinak, než já, která si řeknu, že půjdeme dolů a prostě někam dojdem...ale občas se prostě stane, no, i když to má člověk dobře naplánované...stačí, že někde není značka, nebo někdo ukradne nebo strhne nějakou cedulku, nebo směrovku, což se nám stalo třeba v Krkonoších, když jsme sami se synem šli Medvědí cestu, což je vlastně dětská naučná stezka asi 9 km dlouhá a má být značená dřevěnými tabulkami s mědvědy...jenže na několika místech si je evidentně někdo odnesl jako suvenýr a my jsme pak museli nad mapou bádat, kudy to máme vlastně jít, abychom neminuli zastávky, kde jsme si potřebovali vyšrafovat značky v mapce, kterou jsme pak měli donést do cíle...