Re: Plánování výletů aneb všude zabloudím

Ahoj Rišulko, na plánování taky používáme ty mapy.cz, jak tu psali ostatní, já si to vždycky nejdřív všechno plánuju doma, než někam odjedeme, kouknu třeba i na nějaké stránky o cestování s dětmi - třeba vylety-zabava.cz apod., tam bývají i podrobnější informace o výletu, pro jak staré děti, jak je to daleko, jak náročné apod...
Jinak strach jsem zažila jednou, loni v létě, když jsme byli sami se synem v České Třebové a vydali jsme se nad Třebovou na rozhlednu...rozhlednu jsme našli v pohodě a pak jsme se rozhodli jít dolů jinou cestou, než jsme přišli, chtěli jsme dojít na vlakovou stanici, která byla jednu stanici od Třebové a vrátit se zpátky vlakem...šli jsme po modré podle rozcestníku, jenže najednou ta modrá skončila a nikde dál nebyla...vůbec jsme v tu chvíli nevěděli, kde jsme, bylo to v lese, sice ne hustém, ale široko daleko nic...věděla jsem jenom, že musíme dojít dolů pod kopec, tak jsme šli tím lesem pěšinkami, pak jsme tam narazili na nějaké bezdomovecké doupě, dost dobře zařízené, to jsem teda měla trochu strach, aby tam na nás někdo nevyběhnul, nebo třeba pes...fakt jsem tam měla blbý pocit...takže jsme tam odsud upalovali dál...pak jsme narazili na nějakou cestu, kde kdysi podle všeho jel traktor, tak jsme usoudili, že někam musel dojet (odněkud přijet), tak jsme šli tou cestou a vyšli jsme nakonec kousek nad Třebovou...za celou tu hodinu cesty nikde žádný rozcestník, nikde nebylo koho se zeptat...ale zvládli jsme to , nicméně syn se moc chtěl podívat na tu vlakovou stanici, kam jsme původně měli dojít, tak jsme nakonec došli v Třebové na nádraží, zeptali se, kdy jede nejbližší vlak do toho Semanína a tu jednu zastávku jsme se svezli tam a pak zase asi za 20 minut zpátky :-D. Kupodivu J. to naše bloudění celkem zvládal, sice párkrát panikařil, že nenajdeme cestu zpátky, tak jsem ho uklidnila, že když půjdeme pořád dolů, tak musíme dojít do nějaké vesnice, nebo prostě někam do civilizace