Re: Muž je nepoužitelný v rodině, zlepší se to po rozchodu?

miluju tyhle kecy... jako by děti byly mašinky, co reagujou všechny stejně
každé z mých dětí bylo jiné, nejstarší byla ten typ, co mě málem dovedl do blázince - vzteklá, uřvaná, s velmi hlasitými projevy (už na porodním sále sestra zkonstatovala, že řvát všechna novorozeňata jak to naše, byla by to půl roku hluchá)
neustále potřebovala vidět svoje lidi, jakmile neviděla obličej, byla k neutišení, byla tak vzteklá, že se nedala kojit, znamenalo to neustálé odstříkávání a krmení z lahve, k tomu byla hladová a prožraná, během dne nespala nikdy víc jak půl hodiny v kuse... když se naučila pít z prsa, trochu se mi ulevilo, ale zase chtěla jíst pořád... když si měla ublinknout, nikdy to z pusy nevypustila a polykala hned zpátky, takže jsme ji museli pořád hlídat - raději by se zadávila než vydala něco, co už jí jednou patřilo... prvních cca 6-8 měsíců jsem byla jak zombie, kdyby se muž nezapojil a nevzal si ji občas on, asi bych se zcvokla... pak to bylo o něco lepší, ale stejně během dne spala minimálně, v noci jen se mnou v posteli... neustále musela být u mě, neexistovalo, že bych na záchodě zavřela dveře...
se synem to bylo dobrý, dokud se nezačal sám přemisťovat, zdrhal důmyslnými triky s postýlky dřív než začal chodit, neustále někde něco vymýšlel, jakmile byl 2 minuty sám, určitě prováděl nějaké nebezpečné kousky (zavíral se do skříněk, stavěl pyramidy, demontoval, přemisťoval věci)
mrňavka byla miminko za odměnu, s ní jsem pochopila, jak je možné, že se někdo na md nudí... já se teda nenudila, to už mi spoustu času zabíraly starší děti...