Re: sladkosti, lízátka - jedině KOMPROMIS

Se sladkostmi u dětí ještě nemám moc vlastních zkušeností, i když naše patnáctiměsíční pacholátko si už uprostřed zeleninového oběda také umí neomylně ukázat na skříňku, odkud sem tam vytáhneme piškotek:-) Takže k dobru přidávám jen to, co jsem kolem sebe odpozorovala, a své vlastní, zkušenostmi dosud nepodložené názory.

Naši známí ve sladkostech praktikují jistý řád, tzn. děti vědí, kdy mohou dostat a kdy ne. Mimo jiné mají děti dvakrát týdně dovoleno si ve školní jídelně, kterou provozuje Eurest, koupit na kartu nějaký mls. Zavedená pravidla rodiče porušují spíše méně než více.

Jiná kamarádka se nákupu sladkostí zuby nehty nebrání, ale spojí to s nějakou překážkou, aby to pro dítko nebylo tak snadné a muselo se chvíli na dobrotu těšit, obvykle se slovy: „Ano, ale sníš si to až doma (až po obědě, rozdělíš se s…, vyčistíš si potom zuby apod.).“

Ještě si vzpomínám na jednu černošskou maminku z amerického supermarketu. Její dítko se začalo dožadovat nějakých sladkostí. Chvíli odmítala, pak z dlouhatánského regálu s bonbóny vytáhla tři sáčky a nechala potomka, aby si jeden z nich vybral. Synek se začal vztekat a chtěl všechny tři. Mezi regály se ozývalo: „Kompromis! Musíš se naučit, co je to kompromis!“ (K pokladně nakonec odcházeli s dvěma pytlíky.) Takže rodičové, bude to chtít nějaký KOMPROMIS.

A vzpomeňte si na své dětství. Myslím, že démonizace sladkostí nadělá víc škody než užitku. Psychologové se shodují na tom, že pěkně vychutnané vepřoknedlozelo napáchá podstatně méně škod než ve stresu a s nechutí snědený makrobiotický talíř. Zdravý život není jen zdravá strava, ale i schopnost občas si dopřát drobné radosti a dokonale si je vychutnat. Pytlík bonbónů smlsaný s kamarády k radostnému dětství určitě patří.

Martina