Re: O polohách a jiné...

Milá Martino a ostatní, koho ještě "krčské téma" zajímá.:-)
V mém případě měl pobyt na Baby Friendly šestinedělí smysl určitě i při druhém porodu.
Nevím, jak by to bylo, pokud bych mohla stejným způsobem porodit i první dítě, já si ale z prvního porodu odnesla zhruba podobnou frustraci jako Sylvie (i jiné mámy, co tu už psaly), akorát že se mnou a dítětem tenkrát zacházeli neporovnatelně brutálněji.
V mém případě až druhý porod pomohl zahojit bolest z toho prvního.
Kojení, narozdíl od puristických propagátorů přirozeného porodu, nepovažuji za instinktivní samozřejmost, ale za dovednost, kterou je třeba se naučit. Je tomu tak např. i u primátů, jejichž samice umělou výživu používat nemohou a v porodnicích nerodí. Mladé samice se učí přirozeně od starších. Dříve to tak bývalo i u lidí, podporu v kojení si ženy poskytovaly vzájemně.
V mojí generaci (narodila jsem se v první půli sedmdesátých let) byla dlouhodobě kojící matka vzácnost a i já jsem při svém prvním porodu (r. 1995) dostala inforamace, které byly pro úspěšný rozvoj kojení kontraproduktivní.
O tom, jak konkrétní podpora kojení na šestinedělí vypadala, raději pomlčím.
Stále mě zaráží, že se tak razantně bereme o dopručení WHO týkající se klystýru a holení před porodem, ale její doporučení týkající se perinatální péče a podpory kojení nějak tématem diskuse nejsou...přitom v jejich dodržování naše porodnice zaostávají úplně stejně, jako v položce "klystýrholení" a jejich nedodržování má dlouhodobě pro matku i dítě mnohem horší důsledky, než absolvované či neabsolvované klysma.
O kojení dosud koluje spousta pověr a blábolů. Umění kojit je všeobecně spíše podceňováno a ženy, které kojí neúspěšně dostávají špatnou zpětnou vazbu tím, že jsou ve svém rozhodnutí nekojit podporovány. Drtivá většina těchto případů je způsobená právě špatnou podporou kojení a tím, že rodíme v nemocnici a poměrně dlouho po porodu tam i zůstáváme, tedy především špatnou podporou kojení na odděleních šestinedělí.
Vím, o čem mluvím, protože jsem jen částečně úspěšné kojení zažila s prvním dítětem, velmi mě to dodnes mrzí a kdybych dala na to, co mi tenkrát všelijací "odborníci" povídali, byla bych dodnes přesvědčená o tom, že prostě "nemám dostatek mléka".
Díky dobré péči ve FTN kojím 13i měsíční dítě dodnes, holčička nezná láhev, dudlík má minimálně a má neporovnatelně lepší stravovací návyky, než měl ve stejném věku syn.
To, že ostatní pražské porodnice WHO certifikát nemají, není náhoda.
A vzhledem k tomu, že tu zřejmě vesměs všichni autoritu WHO uznáváme, tak asi těžko můžeme přistoupit na to, že její doporučení pro perinatální péči jsou banalita...
Ale v Praze je dodržují jen v Krči. Žen, ktreré skutečně kojit nemohou, je v naší populaci asi 5 procent.
S dalším dítětem bych opět brala "Krč i s chlupama":-), byla jsem tam, především na šestinedělí, spokojená. I když bych si dneska asi už s lecjakým problémem dokázala poradit lépe, než dřív, myslím že bych při začátku laktace o podporu krčských dětských sester stála. Ale o tom už jsem tady psala.
Krči zdar:-).