Re: Larvovaná deprese?

No jo, já se právě učím slušněji se sebou zacházet, ale pořád dost kostrbatě, kdybych se necítila pořád tak špatně, jela bych asi dál na plný pohon, je to fakt hodně náročné...a proto to chápu, že pokud je žena takto nastavena, nepřipustí si nic, nevyhodnotí to včas....
Tento týden to psala i ´Manka "měla bych makat víc", přitom má 2 úvazky a tuším taky 3 děti.
Já to zpětně hodnotím, že zkoušky a i celé studium a pak i postgraduál byl pro mne obrovský stres, ale zároveň jsem ctižádostivá a baví mne překonávat hranice. Pro takové lidi jsou naprostý děs hesla typu "když nemůžeš, tak můžeš ještě 2x tolik", naučila jsem se tyhle věci "už nemůžu" ignorovat a způsobila si zranění šlach a artrózu snad všech kloubů v těle, a stejně i s psychikou - "nic není nemožné" a prostě vše vydržím, potíže budu ignorovat.
Vidím, že jedna moje dcera je taky taková, pořád jí vysvětluju, že se musí šetřit a myslet na sebe a nebrat tyhle hecovací rady, jakože jsou pro ní - ty jsou pro lidi, co nejedou naplno a předem věci vzdávají (jestli teda vůbec jsou pro někoho dobré). I vzhledem k tomu, že jsme věřící, žena má sklon se obětovat "z lásky k bližnímu a pro Boha", vysvětluju, že tohle není cílem a že musí být moc opatrná.