Re: Nespí - jsem na konci sil

Teda, úplně se mi udělalo nevolno při vzpomínce na našeho nespavce, měl to úplně stejně
Já jsem teda tehdy počítala přes den každou minutu mého spaní, takže jsem byla šťastná i za ty desetiminutovky, které taky jinak nesnáším. Nejmladší naše děti jsou totiž dvojčata a jedno z nich bylo, co se spaní týká, úplně jako dítě zakladatelky.

Zkoušela jsem taky všechno možné i nemožné, jediná funkční věc, kterou lze praktikovat hned, je použití houpačky na baterky, ani hacka nám úplně nepomohla (ale byla hodně dobrá).
U tohohle dítěte platilo VÍCE než u jiných, že se musím naladit na něj, a to na 24h. Byl už jako mimčo hodně náročný na pozornost, prostě si ji vydobyl jakýmkoli způsobem.
A musím říct, že se vždy vyplatilo přemýšlet jakoby s ním, co vnímá, jak to vnímá, sdílet s ním celý den jeho svět - byl potom (a je do dnes) klidnější, což se odráží i ve spaní.
Spal se mnou hodně dlouho, skoro do tří se uspával kojením, přitulený ke mně, fakt jsem fyzicky nedávala ho uspávat, aniž bych u toho nemohla aspoň dřímat.
Dodnes trpí nočními děsy, občas růstové bolesti (máme dodnes zapnutou chůvičku, i když už je školák), a samozřejmě má ADHD
Doporučuji se poptat dr a zkusit něco na urychlení dozrávání, nějaké to Eye q - mohlo by to fungovat aspoň jako placebo pro matku

"nechat ji vyřvat do zmodrání pokud bude třeba" - tohle teda nepochopím