12letý syn nemá o nic zájem

Měla jsem milé a šikovné dítě. Jezdili jsme na výlety, chodili do divadla, do kina, četli jsme si, chodili plavat, bruslit, lyžovat, na kolo, do zoo, do muzea. Na prvním stupni míval jednu dvojku a jinak samé jedničky. Teď je mu 12 a škola je boj. Do všeho ho musím nutit. Nic ho nebaví. Podle jeho slov ho ve škole nebaví nic, ani jeden předmět. Učitelé mi radí, ať jsme důslední, dohlížíme a nutíme. Už mě napadlo i přejít do jiné školy, ale nijak o to zájem nejeví, myslí si, že to bude stejné.

Hraje na kytaru a chodí do ZUŠ, ale musím mu připomínat, aby cvičil. Jak jen může, tak sedí na tabletu, buď hraje hry nebo si pouští na youtube nějaká videa nebo písničky. Ale ani video se super kytarovou písničkou ho nenamotivuje k tomu, aby šel hrát sám, prý to tak stejně nedá. Kamarády má, ale když jsou spolu, tak zase hrají na tabletu (většinou všichni na svém, ale nějakou společnou hru).

O prázdninách má zájem jet s námi rodiči na dovolenou, ale jinak nechce žádný tábor, žádnou aktivitu, jeho vysněné prázdniny jsou trávit na tabletu celé dny. Nabízela jsem mu tábor s inline bruslením, kytarou, angličtinou, plaváním, turistikou, o nic nemá zájem. Co bude jednou v životě dělat, nad tím nechce přemýšlet. Má pocit, že žije mizerný život, kde má jen samé povinnosti nebo nudné věci. Není ale schopný říct, jak bychom mohli jeho špatný život zlepšit. Snad jen tak, že ho necháme úplně být a nic po něm nebudeme chtít.

Strašně mě to irituje a začínám mít problém s ním normálně komunikovat. Když mu mám opět a opět připomínat, aby něco udělal do školy, tak mám chuť ho dořvat. Je to normální puberta? Mám ho zabít? Mám s ním jít k psychologovi? Mám si dát štamprli?