Re: prace doma

Ahoj, zkušeností tmám tedy spoustu. začala jsem pracovat, když bylo Ríšovi 6 měsíců, měla jsem to štěstí, že převážnou část doma, do práce jsem chodila jen 2x týdně na 2-3 hodiny, právě tak, abych stihla kojení. Jinak jsem veškerou práci dělala doma, řešila po telefonu apod. docela to šlo, chtělo to trochu organizace, stejně jsem většinu stihla až večer, až mrňous usnul. Po dobu, kdy jsem byla v práci, hlídali moji rodiče. měla jsem štěstí, že když jsem potřebovala do práce někdy akutně, mimo pravidelnou dobu, nebyl problém vzít Ríšu s sebou - v kočáru spal, v práci jsem ho nakojila, všichni ho tam rozmazlovali. Teď vidím, že jak byl odmalička zvyklý na lidi i na to, že máma chodí do práce, bere vše naprosto v pohodě - prostě tak, že mi sdělí, že počká, než přijdu z práce. Když mu byly asi 2, šla jsem pracovat na pl úvazku - v podstatě tak, že jsem dělala 3 dny v týdnu, taky hlídali naši. Cca 3 měsíce před 3. narozeninami šel do jesli - a kdyby tam pochopitelně během 14 dnů neochořel, žak chodí asi doteď. Byl tam moc spokojenej, jakmile zjistil, že tam mají bagr a vlaky, chytil tetu za ruku a po mně se ani neohlídl. dávala jsem ho tam jen dopoledne, jesle jsem měla 2 minuty od práce, tak to byla pohoda. Jenže pak onemocněl - viroza, kašel, však to znáte. Babička s dědou to psychicky neunesli a usnesli se, že Ríšu budou hlídat - a to tak, že v pondělí ráno si ho v metru předáme,v pátek odpoledne si ho přebereme, v týdnu za ním zajedeme, a Ríša je naprosto spokojenej - díky bohu za to, že nebrečí za mámou a tátou..
Prostě babičky a dědové jsou k nezaplacení, pokud jsou ochotni pomoct s hlídáním a nechodí třeba ještě do práce.. Jiank je to samozřejmě komplikovanější, uvažovali jsme í o paní na hlídání, i když to by samozřejmě bylo finančně náročnější, ale nějak bycbom to zvládli..
Prostě si my holky musíme umět poradit, jakmile se nějaký model zaběhne, tak to pak funguje..
držím palce, určitě to skvěle zvládneš.
čau Jitka