Re: Léky na uklidnění

Danyse, většinou nemám problém psát o tom, jak co vnímám...koneckonců je to subjektivní vnímání jako u všech ostatních lidí, co sem chodí...byly doby, kdy jsem opravdu intenzivně hledala - životní souvislosti, jak co funguje, akce a reakce světa, proč se mi co děje a hlavně - KDO JSEM a co je JÁ?

Je to možná dvacet let zpět, možná dýl...ale začala jsem v době, kdy opravdu tyhle věci patřily jaksi za hranu, někdy ti, kdo hledali, se cítili být jakýmisi vyvolenými, byli různě zasvěcováni a tak...předávalo se reiki, shambala, dělaly se různé rituály... a lecco bylo hodně nebezpečné...taky jsem u lecčehos i byla...ono se tomu dalo blbě vyhnout.

Ale myslím, že dnes je to tak přístupné všem...že není potřeba nic extra hledat, nic složitě dělat...prostě je dobré jen žít...žít nejlíp, jak člověk umí, ale u toho si uvědomovat, že žije...uvědomovat si, kdo je, že je...prostě žít aspoň do jisté míry vědomě...pak je ten život úplně o něčem jiném...rázem se člověk stává jakýmsi tvůrcem svého života.
Je to bezpečné, zadara...a ten člověk si to i řídí sám...ty chyby, co u toho asi někdy udělá, jsou drobounké a posouvají dopředu...
někdy si člověk sice přijde malinko sám...něco jakoby vnitřně opouští, ale zase se setkává s novým a vlastně celá "realita" se jakoby začne měnit...subjektivně zcela jistě (mění se postoje, vnitřní pocity a stavy), ale i objektivně se dějí věci tak, jak nejlépe mohou...
Nedávno jsem zjistila, že vlastně - nemám žádná přání, nic, po čem bych toužila (asi už všechno mám? )......

Jé, rozepsala bych se...ale asi jsem i odbočila od tématu.
Nechtěla jsem se původně rozepisovat dál, protože jsem vkročila jaksi nevyžádaně a mimo zadané téma....
A děkuji.