Re: Půjčka příbuzné

Cimbur, jsi hodná a obětavá .
Udělala jsi vlastně to, co ti tvoje svědomí a lidskost "přikázala".

Poslední dobou jsem vysvětlovala několika stejně zklamaným a asi trochu zmateným lidem svou určitou filozofii, se kterou se možná takovým jako jsi ty (ale i já, i moje kamarádky) žije líp a bez hněvu nebo bez výčitek svědomí.

Většina z nás vidí nějakou osobu, vidí její stáří a myslí si - no, ta bude asi jako já...jenže - vnímáme tělo, ale často nevnímáme "duši"...tedy Já toho člověka.
Pokud bychom existenci nějakého Já v člověku připustili, také můžeme připustit i to, že každá duše - Já bude na jiné vývojové úrovni, a to v celé škále od "školky" po "střední"...a že tělo není identické s naším Já.
To znamená, že přestože vidíme dospělého člověka (u kterého předpokládáme nějakou vyspělost), uvnitř se může skrývat Já předškoláka, prvňáka, atd...tedy člověka mnohem víc pozadu ve zodpovědnosti, v chápání života, v moudrosti celkově, než jsi třeba dnes ty.

Tihle "malí" lidi dělají pro nás nepochopitelné věci - třeba místo práce klidně dopoledne spí nebo neplatí nájem nebo si berou nesmyslné půjčky - nemyslí na zadní kolečka a vůbec neplánují, chovají se nezodpovědně. Neplní, co slíbí.
A my nemůžeme pochopit, proč se tak divně chovají. Je to proto, že byť mají dospělé tělo, vevnitř jsou stále jakoby dětmi. Mate to na první pohled, samozřejmě....člověk nechápe, že si neuvědomují, že....no, neuvědomují.

A teď co s tím - můžeme si takového člověka vzít pod patronát jako další děcko - dohlížet na něj a na jeho splátkový kalendář atd...anebo mu můžeme do určité míry pomoct, ale nic víc. Žít za něj nemůžeme.
Tihle lidi se dostávají do pasti vlastní "nedospělosti"....ne nedospělosti jejich těla, ale jejich duše - jejich Já. Pro tyhle lidi není dnešní svoboda ve všem příliš vhodná, protože na ni zdaleka nejsou připraveni a nezvládají ji - třeba jako by ji nezvládli naši prvňáci, kdyby takovou dostali.

A asi si to chce stanovit nějakou hranici, kam už v pomoci jim nepůjdu.
Nemá asi cenu se na ně zlobit a hněvat - nedělají to schválně, jsou v něčem fakt jako děti...člověk je může něco naučit, na něco dohlédnout, víc asi nic...oni musí postupně životem a zkušenostmi zrát.