bez dítěte nejsme rodina
Mám za sebou právě další neúspěšný pokus o IVF a pomalu ztrácím naději.Přitom je mi jasné,že právě psychika je tu tak důležitá...
Můj partner má děti z předchozího manželství, se kterými se já nesmím stýkat,protože se tak dohodl se svojí bývalou ženou.Nesmějí k nám domů,nesmějí s námi nikam jet...Léta proti tomu marně bojuju.
Nikdy to mezi nimi nebylo takové,jaké by to mezi tátou a dětmi mělo být,protože jejich manželství přestalo fungovat už když byly malé.Naivně jsem si malovala,že budeme mít velkou rodinu a i jim bude u nás fajn...On je samozřejmě má rád a vídá se s nimi,i když nijak často..A tak jezdí na prázdniny,na hory atd. a mně je doma smutno.Pochopitelně mu ty kontakty nechci zakazovat, ale stejně přicházím na to,že mi je mnohdy tají,aby mi to nebylo líto./ Nebo aby neměl výčitky,že to takhle zařídil?/ Myslím,že kdybychom měli miminko,bylo by to všechno snažší.Možná právě proto,jak se k tomu upínám,tak to nejde.Každý rok se bojím blížících vánoc... Jestli jste někdo prožili nebo prožíváte něco podobného,tak mi o tom napište.Díky.
Odpovědět