Re: Miluju to....ale musím přestat !

Ahojky,
já můžu mluvit z vlastní zkušenosti, bývalého závisláka.Kouřila jsem od 16 let, 15 až 40 cigaret denně, někdy to vylezlo i na 60.
Přestala jsem kouřit ještě předtím, než jsem otěhotněla. Musím říct, že celou pravdu měla Hanka. Já jsem přestávala kouřit snad dva roky předtím, ale nikdy jsem to nedodržela. Třeba jsem si večer řekla, že od rána přestávám kouřit. Jenže ráno jsem vstala a šla si dát cigáro a když jsem měla půlku vykouřenou, tak jsem si vzpoměla, že jsem chtěla přestat:-)) tak jsem se na to přestávání vybodla. Musím říct, že jsem se nikdy nedostala tak daleko, abych s tím opravdu na nějakou dobu sekla. To jsem udělala až v srpnu loňského roku. Prostě jsem seděla s mamkou na zahradě a povídaly jsme si o tom, jaký to bylo, když ona kouřila a pak přestávala. Najednou mi to klaplo v hlavě a řekla jsem si, že opravdu nejsem žádnej chudák, abych potřebovala k životu takovouhle věc. Ráno jsem skutečně na to cigáro nešla a vydržela jsem to až do šesti do večera, ale pak přijel manžela bratranec, tak jsem u vína vyhulila hned čtyři. A to jsem se ten večer na sebe tak strašně naštvala a vynadala si, že jsem s tím opravdu sekla a natrvalo. neměla jsem absolutně žádnej absťák, hleděla jsem si toho, abych měla pořád nějakou práci a zábavu. Pravda je, že jsem nepila kafe, aby mě to nelákalo, ale jinak pohoda. taky jsem vůbec nepřibrala, ani kilo. Teda teď už jo, ale to není kvůli kouření:-)
Moje chutě se vůbec nezměnily, nejedla jsem víc sladkého, prostě jenom, když jsem měla chuť. Ale velikánskej rozdíl byl v tom, jak jsem se potom cítila. Já jsem vůbec nebyla unavená, pořád jsem byla vitální a v pohodě. Nebolela mě hlava a když jsme šli pařit, tak i když jsem toho vypila víc, tak mi nebylo zle:-) Manžel týden potom, co jsem přestala já, přestal taky. A ještě chci dodat, že mě mrzí, že jsem přestala tak pozdě. Chtěla jsem aby moje miminko rostlo v prostředí, které by pro něj bylo zdravé, ale takhle si uvědomuju, že to prostě není dobrý, že v sobě mám ještě nějakej šurvajs a za to jsem na sebe naštvaná. Ale jinak, tak příjemnej pocit, jako je zbavit se toho, bych přála zažít každému. taky teď strašně moc cítím jak kuřáci smrdí. Sama, když jsem kouřila jsem to necítila, teď jenom projdu u našich v bytě, když taťka v předsíni kouří a okamžitě se převlíkám, protože to nesnesu ani já, ani manžel.
Doufám, že jsem trošku pomohla svým příběhem. Konečné shrnutí je takové, že nezáleží na tom, jakou má člověk vůli. Na vůli nesejde, záleží na tom, jak moc je přesvědčený, že to dokáže a hlavně si od začátku nesmí vsugerovat, že to je strašně těžká věc. Mě opravdu překvapilo, jak moc je to lehké!
Mějte se fajn a buďte v pohodě!
Ahoj Eva.