Re: Hodí se, aby požádala žena o ruku muže?

Dano,
mrzí mě, jestli ti přijde, že tě od něčeho odrazuju... to jsem opravdu neměla v úmyslu! Pravda je v tom, že neznám vaší situaci a už vůbec neznám tvého přítele - a taky nevím, jaké jsou jeho názory na manželství obeceně. Proto hledám různá úskalí, na která bys mohla narazit.

Udělat nějaký dramatický krok (třeba požádat přítele o ruku) je jednoduché (rychlé), ale já když má udělat nějaké záváažné rozhodnutí, dám si termín. Když jsem se rozhodovala, jestli se odstěhuju za svým přítelem (ještě jsme nebyli manželé), řekla jsem mu, že potřebuju čas na rozmyšlenou - a stanovila jsem, že finální slovo padne až po dovolené, že nechci předčasně něco slibovat (moc jsme se neznali) - respektoval to a víš jak já jsem se musela držet? Už od začátku se mi chtělo křičet JO JO JO, jdu do toho hlava nehlava - ale nešlo o mě, šlo i o něj - nechtěla jsem v půlce dovolené zjistit, že nemůžu žít s někým kdo vymačkává pastu od prostředka a pak brát složitě rozhodnutí zpátky.

Jestli máš pocit, že přítel tvoji žádost o ruku přijme kladně, jdi do toho - ale až třeba za měsíc - nemusíš o tom celý ten měsíc přemýšlet, ale dá ti to čas zvyknout si na tu myšlenku a probrat is to sama se sebou.

Ale možná by ses ho měla zeptat tak nějak mimochodem, co si myslí o manželství a jestli si myslí, že vy dva se k sobě hodíte a jestli se hodíte pro manželství. Pokud tohle vyzní kladně, můžeš časem pokračovat - zmínit svatbu kamarádky, pochválit (nebo zkritizovat) šaty a průběh svatby (ale vyhni se tomu "já bych chtěla to a ono") optat se na jeho názor - když ti řekne "no jo, pepa v tom kvádru vypadal jak blb ", zapamatuj si to - takhle můžeš postupně zjisti, co mu na vlastní svatbě vadí nejvíc - a při té žádosti o ruku ho hned uklidnit, že svatba bude tak, aby jste se oba cítili dobře a pohodlně.

Ať vám to všechno vyjde - nejen ten jeden svatební den, ale hlavně ty tisíce všedních dní po tom! :-)