Partner nemá rád mé dítě, aneb každý si budeme vychovávat svoje děti a nezasahovat si do toho-může to tak fungovat.?

Nechci zakládat nové téma, tak jestli Vám do toho můžu vstoupit s opačnou situací?
Mám 2 roky partnera, který obecně nemá moc rád děti. Ještě tak "zvládne" ty své, ale z mého pohledu je jeho vztah k nim hodně vlažný, projevuje se to samozřejmě na jejich zájmu o něj jako o otce, který je téměř nulový...
Já mám děti ráda, mám syna 7 let, s kterým nejsou problémy, je trochu živější a má své chyby, ale není to nic drastického, prostě normální prvňáček.
Byť já se snažím k dětem partnera chovat slušně, přátelsky, zařizuji pro ně spoustu věcí, dávám jim dárky, když něco mají, snažím se s nimi mluvit a oni mluví se mnou, nemají se mnou problém, tak můj partner na mém synovi pořád něco vidí a dohání to až do takových krajností, že mu vadí úplné hlouposti. Jsem z toho pak otrávená já (protože syna samozřejmě bráním a nebudu ho peskovat za hlouposti typu, že mu upadl drobeček nebo omylem vylil pití), syn (protože už se pomalu bojí i dýchat) a i partner, který si myslí, že bych já měla syna peskovat podle toho, jak si přeje.
Jelikož já se snažím s jeho dětmi vyjít a myslím, že se mi to daří, od něj tuto vůli nevidím. Mého syna si víceméně nevšímá, nic pro něj nedělá, nehraje si s ním a tak si nepřeji, aby ho i trestal nebo peskoval. Zkoušela jsem si s ním promluvit snad stokrát, vždy po hádce se to zlepší, chvíli se snaží, ale pak to sklouzne zpět až to vyvrcholí tím, že se opět pohádáme, kvůli tomu co synovi vyčte a jaké dělá rozdíly mezi dětmi. Nechci, aby můj syn vyrůstal v domnění, že je něco méně a bál se i usmát. Tak přesně je vychovaný jeho syn a má kvůli tomu ve škole a v kolektivu obrovské problémy, je vývojově na úrovni mnohem mladšího, protože nic nesměl a nesmí atd...
Navrhla jsem tedy, že se každý budeme starat jen o ty své děti a když budeme chtít, dáme společný program. Zatím to celkem fungovalo, i když pro mě je to samozřejmě větší záhul, když musím vše kolem syna obstarat sama, protože ho mám kromě 2 víkendů (kdy je u svého otce)v měsíci pořád a partner má syna mnohem méně a to mu s péčí ještě hodně pomáhají jeho rodiče. Ale dobrý, zvládám, ještě k tomu pro oba kluky o víkendu vyvařuju, vymýšlím program a starám se o ně. Partner se věnuje hlavně svému synovi. I když já např. vařím pro všechny, tak partner se o oba najednou nechce postarat. Vím, že je to tím, že k dětem má celkově negativní vztah, ale přijde mi to nefér, když já se starám o oba a on se věnuje jen jednomu a druhého odstrkuje. Přitom partner se synem mají i čas pro sebe, vidí se i v týdnu, sice nepravidelně, ale vždy sami. Tak jsem se už naštvala a řekla si, že si každý budeme s dětmi dělat program svůj, protože už i synovi vadí, že ho partner odstrkuje a mrzí ho to. Zajímavé je, že syn má partnera rád a o to je to smutnější, když vidíte (a není to jen můj názor, upozornili mě na to už i moje rodiče), jak se ten malej kluk snaží, aby si ho partner všiml a věnoval se mu, snaží se, aby ho měl rád a partner na něj kašle. Zažil jsme někdo něco takového? Máte to tak někdo?