Re : Potrat - DP
Paní Marcela napsala: Kdyby bylo možné přesně určit, kdy už je plod člověkem, asi by bylo na světě o problém míň. Ano z hlediska víry, je to ve chvíli splynutí spermie a vajíčka.
Mrzí mne, že do této otázky s prominutím pleteme víru. Je dobrě vykládat věci bez emocí a pouze na základě logických a rozumových faktů. Jinak bychom se mohli zaplést do ideologických argumentů a ty nepochybně nejsou zdravým podkladem pro fair-play diskuzi.
Navíc, kdyby bylo podmínkou našeho stávající bytí to, aby naši rodiče byli věřící a mysleli si, že Bůh nás tu chtěl, nebylo by nás tu mnoho a existence ostatních lidí by byla velmi vratká.
Bez těch výkladů o víře ale v ostatním máte úplně pravdu a nemám námitek. Kdybychom dokázali říci, že ta hranice interrupce v ČR a v mnoha zemích na světě (i když třeba v Kanadě je možno přerušit - btw: ještě jsem nezaslechla nic o znovunavázání přerušeného těhotenství - graviditu až do okamžiku porodu) 12. týdne, kterou si prostě naši zákonodárci v roce 1957 dohodli u kafe, je platnou hranicí a od tohoto okamžiku je narozdíl od týdnů předtím plod člověkem, pak bych neměla co na práci, zjednodušeně řečeno. Jenže to my neumíme a nemůžeme.
Nicméně: odborné kruhy se shodují v tom, co je logické a k čemuž netřeba vysokých škol, a to, že tedy lidská bytost má svůj počátek v okamžiku spojení (ne dotyku ani záměrů vyšších autorit - třeba Boha) lidských gamet - spermie a vajíčka. A to, že vznikne člověk snad popírat nemůžeme - co jiného by mohlo být počato spojením lidských gamet?
Když toto chce kdokoliv zpochybňovat, musí dokázat, že ten kontinuální vývoj, který bude u nové lidské nenarozené bytosti ukončen, nebyl zabitím člověka (ale třeba pověstným a svým způsobem jednoduchým zašlápnutím berušky). Dokud toto ten, kdo chce do počatého lidského bytí zasáhnout tak nevratným způsobem, jakým potrat bezesporu je, nedokáže, nemůže svůj čin obhájit na základě ničeho - tím méně na paragrafech nedostatečné a lapsózní legislativy. Jinými slovy: nemám-li jistotu, že svým konáním neohrozím existenci (život) jiného člověka, nesmím zamýšlený čin provést. Je to asi tak, jako např. pilot letadla s lidmi na palubě nevzlétne, dokud si není jist, že je vše v pořádku a lidé nejsou vystaveni nebezpečí smrti. Nebo vedoucí stavby nezačne bourat starý dům, dokud si neověří, že v něm někdo není. Naše společnost, až na tuto vyjímku, trestá zabití či pokus nebo nedostatečností způsobené vystavení nebezpečí smrti.
S interrupcí je to přibližně tak,jako by ten zmíněný vedoucí stavby řekl: Vlastně ani nevíme, jestli tam nějaký člověk zůstal - začněme bourat.
Odpovědět