Re: Život v cizině- neznalost jazyka.

Kosatko, přesně tak.

Jazyk se naučí i nenadaný člověk, podprůměrné IQ není na překážku, pokud teda nemá nějaké postižení mozku, netrpí depresemi a podobně.

Podstatné je, aby byl jazyku vystaven, a aby měl zájem. Jako vystavení jazyku stačí i TV, zvlášť, pokud je VŠ, měl by ovládat nějakou základní heuristiku a samostudium. Pokud na to jen trochu mají, může se chytit v jazykovém kurzu – hodně zemí pořádá i kurzy zdarma speciálně pro manželky pracujících cizinců (to je totiž skupina zvlášť ohrožená izolací, a kupodivu jsou to spíše právě tyto ženy, než jejich muži, kdo častěji přenášejí do dalších generací extrémní chování, pocity vykořeněnosti a potíže se zapojením do běžného života u svých dětí, takto u druhé generace imigrantů – proto tyto programy existují).

Podle mě je ale hlavní důvod v nezájmu, nechuti se něco učit, v nepřátelských postojích vůči hostitelské kultuře a v úmyslné (či násilné) izolaci.
Jazyk se dá naučit poměrně dobře, horší je ho udržet. Děti se stěhovavými rodiči se do 15 let naučí klidně 6 jazyků, 5 z nich ale zapomenou.

Znám mnoho lidí, kteří tu žijí delší dobu (3–10 let), dorozumívají se mizernou angličtinou v rámci zaměstnání a expats a stýkají se jen s Čechy, kteří umí anglicky (nebo jejich původní řeč). Často mají velké předsudky vůči Čechům a nemají chuť ani čas se učit Česky.

Mezi extrémy bych zařadila lidi, kteří zde žijí třeba 20 let a pořád neumějí česky, bojí se nakupovat jinde než v sámošce.

Jeden člověk je celkem pochopitelný případ, čeká v ČR v azylu už 20 let na to, až el comandante na Kubě vyklidí pole (včetně rodinnných příslušníků a přívrženců) a bude se moci vrátit domů. Teprve, když onomu člověku bylo cca 65 let a došlo mu, že on sám zřejmě umře dřív než el comandante, napadlo ho požádat si o občanství. Ejhle, nedostal, protože neumí česky. Tak se teď učí (má motivaci – méně papírování na stáří), konečně se mu tady začíná konečně líbit a už tuplem nechápe, proč jsou někteří expats tak zarytí antičechové.

Druhá je žena vdaná za Čecha, s nímž má děti. Českou republiku nenávidí od počátku, jenže když zkusila odvézt děti do své země, tato se po počátečním nadšení do roka vrátily. Manželství rozvrácené, zůstala by ve své zemi sama. Tak se vrátila a učí malé děti mizernou angličtinu (rodičům se líbí, že s jejich dětmi mluví cizinec, byť jako masa bob). Mezi Čechy se stýká pouze se svou nalepovačkou umělých nehtů, jinak žije izolovaně mezi expats a pomlouvá Čechy.