:-(

Jak si to tady tak procitam je mi na nic. Jam jsem rozvedena uz 7 let a naucila jsme se zit sama se svym 10letym synem, a docela nam to jde:-) Je fakt ze prvni rok odlouceni, kdy muj exmanzel bydlel u milenky, byl hroznej probrecela jsem ho snad celej, a sahla jsem si na dno svych sil a lezela jsem tam dlouho, az do doby kdy slo o dite ,o ktere bych byla byvala diky tomu prisla, proste by mi ho "pry" sebral.Zacala jsem pomalu vstavat z toho dna - chodit do prace, po sleze jsme si dodelala skolu (3roky), mela par nezavaznych znamosti a udelala si vlastni zivot. A muzu rict neni to zas tak spatne, po 7letech jsem nekde jinde a mozna prave diky tomu, ze jsem musela vsechno sama a bez pomoci okoli . Ted uz vim ze zvladnu snad "vsechno" , byla to drina , ale "vsechno spatne je pro neco dobre" zkuste si rict co nejhorsiho me potka kdyz to dopadne tak ci onak??? nikdy to neni tak hrozne aby se to nedalo prezit. Ted mam pritele s kterym jsem stastna a muj syn je spokojeny s exmanzelem jsme pratele, on uz ma svou rodinu a ja se snazim si vybudovat taky svou. Drzim vsem palce a preju hodne sil a co nejmin zoufani - je to proste laska a ta je nekdy velmi kruta a nebere ohledy ani na deti ani na vas samotne, jde jen o to vytezit z ni to nejkrasnejsi , a kdyz pocitite ze ta laska mizi a nejde zachranit ani privolat zpet , tak ji dejte ten nejcistsi a nejlehci prostor k tomu aby se z ni treba stalo pratelstvi.