Re: Zarlim na jeho byvalou
Milý Honzo,
Nemyslela jsem si, že se do téhle debaty ještě zapojím, protože podle mě vůbec nikam nevede, ale Tvůj poslední příspěvek mi nedá :o). Píšeš hodně obecné věci o vztazích mezi muži a ženami, které si myslím nejsou pravda a odsuzuješ všechny, co se odváží Ti trochu sáhnout do svědomí. Obecnými klišé se opravdu obhajovat nelze.
Pokud Ti s manželkou neklapal sex tak si myslím, že ses měl pokusit to nějak vyřešit, protože milenka není řešení, ale útěk. A pokud to pro Tebe byl tak závažný problém, kvůli kterému jsi byl schopen podvést, neměl sis ženu, která „nikdy nebyla na dlouhé milování“ brát. Protože ať jste se brali v kostele nebo na radnici, něco jsi jí snad slíbil, ne?
„… a pak si stěžujete ,že se s Vámi muži nechcou milovat ,opak je pravdou.“ Honzo koho tím myslíš? Myslíš, že všichni ti, kdo se tady svěřovali s pocitem, že se jim doma sexu nedostává, byli jenom rozmařilci, kteří si vlastně všechno vymýšlejí? Já se domnívám, že byli mnohem zodpovědnější než Ty, který sis to prostě vyřešil po svém a Ty tady bezostyšně tvrdíš, že vlastně lžou?! Dost pravděpodobné je, že když Tvoje žena změnila zaměstnání tak se jí chuť na sex snížila spíš z normální únavy než z pobytu mezi „emancipovanými ženami jako jste Vy (nyní tedy spíš my)“. Být emancipovanou ženou podle Tebe znamená natruc odepírat manželovi sex? Emancipaci bereš jako nadávku – nebyla taky Tvoje žena třeba unavená z práce na dvě směny?
Tvoje žena se „rozhodla se sama být se mnou,ale z vás by to tu dokázala málo která“. Podívej se, odpustit manželovi nebo manželce nevěru není nic, co by bylo na „dokazování“. To je především veliký ústupek na straně podvedeného partnera a nemůžeš nikoho odsuzovat za to, když mu to prostě připadá jako nepřekonatelná překážka pro další život. Myslím si, že kdo to nezažil na vlastní kůži, tak sám nemůže nikdy tvrdit, co by udělal (aspoň tedy já to rozhodně nevím), kdyby na něco takového přišel. Nevěra se děje a všichni se asi snažíme žít s tím, že se nás to netýká. Realita může být někdy moc krutá, jako byla k Tvojí manželce.
Z toho, co jsem si tu o Tvém příběhu vyčetla, mi vadí jenom jediná věc. Určitě všichni můžou šlápnout vedle, udělat chybu, za kterou budou do konce života platit. Co mi ale vadí (a možná proto jsi taky vyvolal takovou odmítavou reakci) je fakt, že se snažíš (alespoň „verbálně“) působit jako objekt té situace, která z toho, jak píšeš, vyplynula tak nějak sama. „ zamiloval jsem se do ní,a že TO propuklo ve vztah“ – to TO je ale opravdu něco, za co můžeš sám. I Tvoje odpovědnost a svobodné rozhodnutí bylo milovat se s ní, přestože odmítala ochranu. Nemůžeš se teď tvářit, že TO nešlo jinak.
Přeju Ti, aby ses s tím dokázal nějak vypořádat, i když bude určitě potřeba kompromisů na všech stranách.
Lenka
Odpovědět