Pro Miladu
Ahoj Milado,
Odpovídám Ti na Tvůj příspěvek do Rodiny, protože to, co prožíváš Ty, jsem prožívala (a možná ještě stále prožívám) i já. Se svým klukem (nyní už 8 měsíců manželem) jsem se seznámila, když mi bylo 24 a jemu 28 let. Já jsem předtím měla pouze dvě krátkodobé známosti a toto byl můj první vážnější vztah. Honza na tom byl lépe než já, přede mnou chodil už se čtyřmi partnerkami, z toho se třemi alespoň půl roku, s posledními dvěmi dokonce více než 2, resp. 3 roky.
Na počátku našeho vztahu jsem ještě vůbec na mé předchůdkyně (ač jsem věděla, že existovaly, např. podle řetízku, který dostal Honza od jedné z nich a i v době chození se mnou ho stále ještě nosil na krku) nežárlila. Vše začalo, až když jsem zhruba po roce našeho vztahu ve sklepě v domě, kde Honza bydlí a kam jsem za ním jezdívala při úklidu objevila dopisy a předměty od dívek, se kterými měl Honza intimní vztah.
Já vím, jsem hloupá, měla jsem ty dopisy okamžitě strčit zpátky do poličky, ale mně to nedalo a já si je všechny přečetla a prohlédla si fotografie mých „sokyň“. Mému příteli jsem o tom samozřejmě nic neřekla (při úklidu sklepa nebyl, byl v té době v zaměstnání). No a pak jsem se už pouze užírala představami, jak spolu Honza a ty nyní už konkrétní dívky trávili intimní chvíle, jak se měli rádi, drželi se za ruce, objímali, spali spolu v jedné posteli, souložili, dováděli, procházeli se atp. Začala jsem na ty dívky hrozně moc žárlit, že s Honzou chodily dřív než já, že se s ním seznámily, že jsou mladší a hezčí než já (jedna o půl roku a jedna o 2,5 roku). Vadilo mi, že jsem nemohla mít Honzu jenom pro sebe, že se o něj musím dělit s mými předchůdkyněmi, se kterými měl společnou minulost. Trápila jsem se, že ty roky, které Honza strávil s NIMI, nemohl strávil pouze se mnou, že už je teď starší, unavenější, ne tolik spontánní jako dřív, má na mne samozřejmě méně času, když chodí už do práce a nikoliv do školy jako v době chození s těmi dívkami.
V té době jsem z toho začala mít blbou náladu, často jsem si sama pro sebe a nebo i před Honzou plakala a nechtěla mu říci důvod svého smutku. Chudáček, hodně se o mne bál, neboť věděl, že jsem dříve trpěla depresemi, které jsem musela řešit pomocí psychologa a léků.
Asi po dalších 6 měsících jsem se Honzovi přiznala, co vím o těch dopisech ve sklepě. Samozřejmě byl velice naštvaný, chtěl ty dopisy, fotografie a jiné věci týkající se těch dívek, spálit, to jsem mu ale nedovolila, byly to přece jeho vzpomínky, jeho minulost a nemůže ji přece kvůli mně a mé žárlivosti takhle jednoduše zničit a vymazat.
Pak jsem začala Honzu otravovat vyzvídáním, jak to bylo s těmi dívkami, chtěla jsem od něj vědět, co spolu dělali, o čem mluvili, kam spolu chodili… Honza mi samozřejmě odpovídat nechtěl, ale já jsem ho vždy nějakým způsobem k tomu přinutila. Nevěděl, že to bude se mnou pořád horší a horší, že budu stále chtít vědět bližší a podrobnější detaily. Pak jsem následně byla smutná, nechtěla jsem s Honzou komunikovat, ač za nic vlastně nemohl, všechno byla už pouhá minulost, to já jsem ho přinutila o těch dívkách znovu přemýšlet, vzpomínat na ně. Nutila jsem Honzu, aby mi neustále zdůrazňoval, že já jsem z těch dívek nejkrásnější, nejchytřejší, nejhodnější. Chtěla jsem po Honzovi, aby mi neustále vysvětloval, proč vlastně nezůstal s těmi krásnějšími, mladšími dívkami, ale místo toho začal chodit se mnou.
Měl už toho pak plné zuby, hádali jsme se často, pak nám to oběma bylo líto, tak jsme se zase usmiřovali.
Takhle to už nešlo dál, tato situace už trvala víc než tři čtvrtě roku. Takže jsem nakonec uznala, že na tom asi něco bude, že začal chodit zrovna se mnou a těmi předchozími dívkami se rozešel. Pomalu ale jistě jsem přestala o těch dívkách přemýšlet, neustále se jimi zabývat a nutit Honzu, aby na ně také myslel.
Teď po skoro třech letech naší známosti už na ty dívky myslím pouze zřídka a náš vztah s Honzou se pomalu zase vrátil k normálu a já jsem moc ráda, že Honza se mnou ty moje žárlivecké výstupy ve zdraví fyzickém i duševním přežil a že se pořád milujeme a chceme být neustále spolu a o všechno a zejména o společně strávený čas se dělit.
Milá Mileno, přeji Ti moc a moc, aby ses také dokázala přes svoji žárlivost přenést a do budoucna Ti přeji s Tvým partnerem ještě mnoho let krásný vztah.
Martina
Odpovědět