domaci nasili

dekuji za vas prispevek. chci popsat svou zkusenost s domacim nasilim, trebe to nekomu otevre oci. bylo mi 22, kdyz jsem se seznamila se svym /dnes uz diky bohu byvalym/ pritelem, studentem mediciny. zpocatku velmi mily, po pul roce prisla prvni facka a nadavky.tehdy jsem odesla, obrecela to , ale kdyz za 2 tydny zavolal, ze se omlouva, zavahala jsem a vratila se k nemu.dalsi facka a nadavky za to, ze jsem mu spatne oloupala rajce do salatu. pak natrzene ucho za to, ze jsem chtela odejit z vecirku a pouzit taxi, coz se jemu zdalo nevhodne pred jeho prateli - studenty, kteri na to nemeli penize tak jako ja. pak kopance do hlavy a do bricha uz nevim za co. pak 2 hodiny na mrazu na balkone. trvalo to tri roky. celou tu dobu jsem si myslela, ze to je moje vina. on se zpocatku omlouval. pak uz ne a otevrene tvrdil ze jsem hysterka, ktera ho provokuje a tudiz si za ty rany vlastne muzu sama!
rozhodla jsem se odejit pote, co mne zkopal do hlavy a ja zacala zvracet a tocila se mi hlava. sbalila jsem svoje veci, a odjela rovnou do nemocnice na karlovo nam. tam jsem lekari na pohotovosti rekla, ze jsem spadla ze schodu, ale jemu se to nezdalo, a tak jsem nakonec rekla pravdu. zeptali se mne jen, jestli chci podat trestni oznameni- nechtela jsem, a rekli ze ze si mne nechaji na pozorovani kvuli podezreni z krvaceni do mozku. byla jsem v takovem dusevnim rozpolozeni ze jsem to odmitla a odjela ke kamaradce, ktera tu noc nespala a budila mne kazdou hodinu, jestli nejsem v bezvedomi.konecnou tecku udelal, kdyz mi asi za 3 dny volal, a rekl, ze se od me kamaradky dozvedel ze jsem byla v nemocnici. nejen ze se neomluvil, ale jeste mne obvinil, ze jsem hysterka, ktera si v jeho ucebnicich nastudovala priznaky otresu mozku / on sam je totiz lekar/ a abych ho znemoznila, sla jsem to nasimulovat na pohotovost, abych mohla o sobe rikat jaka jsem chudinka a aby mne vsichni litovali. i presto, jak mne strasne trapil, byl odchod od nej jednou z nejtezsich veci v mem zivote. dodnes se s tim potykam
/a jsou to uz tri roky/. fyzickou bolest uz davno necitim, ale ran na dusi se asi nikdy nezbavim. hledam s pomoci psychoterapeuta odpoved na to, proc jsem to nechala dojit tak daleko a neodesla po prvni facce, a tezce znovunabyvam ztracene sebevedomi.
dve veci jsou mi jasne.
>jestlize muz uhodi jednou, uhodi znovu.
>zadny z partneru a zadne chovani si nezaslouzi byt trestano bitim.
dekuji jestli jste docetli az do konce. tem, ktere se potykaji s problemem nasili, moc drzim palce aby v sobe nasli silu odejit. a jeste jednu zkusenost na zaver. nikdo vam nepomuze jestli nejprve nepomuzete sama sobe.