Pawllo,
já ji neomlouvám, jen se snažím vysvětlit, co k takovému postoji může vést....On je i rozdíl v něčem vyrůst a něco studovat. To máš jako s těmi učiteli. Většina lidí je přesvědčena, že ví, jak to má ve škole fungovat, protože prakticky každý školou prošel jako žák. Ale ono to tak není, to máš jen jeden pohled a těch pohledů je mnohem víc. Postupně získáváš pohled rodiče, ale jen učitel vidí zase něco dalšího...
Stejně tak to máš s postiženými. Pokud člověk nevyrůstal sám jako postižený nebo neměl v blízkém okolí někoho postiženého (a dřív tuto možnost hned tak někdo neměl, že), pokud nemá postižené dítě, má nakonec pohled jen toho odborníka, kterého učili stejně nezkušení odborníci. Ty máš pohled rodiče a odborníka (pracovníka), máš tedy zhruba dvonásobnou zkušenost než pouhý absolvent specky. sama jsi psala, že nejlepší speckaři jsou zrovna ti, co sami mají postižené dítě. No podle mě logicky, protože mají dvakrát více vstupů....
Takže podle mě si neodporuju. Ona z toho pohledu odborníků, jak je současná společnost vnímá, může být opravdu dobrá. Protože současná většina lidí nemá tu druhou část zkušenosti, přijde jim to takhle v pořádku. Na jedné straně rodič s postiženým dítětem, na druhé straně odborník bez postiženého dítěte. Rodič uznává odbornost pracovníka - poradce, protože sám nemá ty odborné znalosti. Je tedy spokojený, protože je v zásadě rád, že na svůj problém není sám. Odborník získá zpětnou vazbu, že rodič je spokojený, takže on pracuje dobře....
Takže za mě, právě rodiče postižených dětí, kteří současně studují speciální pedagogiku, by měli co nejvíce mluvit, psát, ukazovat, protože mají největší šanci přesvědčit nejvíce lidí....A ještě bude nějakou dobu trvat, než se tahle společnost naučí s postiženými žít
.