Re: Porod v Krči
Ahoj Evo,
díky za vzkaz. Neboj, určitě to zvládneš, když jsem to zvládla i já... Jsem dětská sestra a z nemocnic mám příšernou hrůzu. To víš, spolupracuji s lékaři, kteří jsou bezva, ale i s těmi, kterým je lepší se vyhnout velkým obloukem a představa, že bych se jim (nebo jim podobným) měla dostat do rukou, mě děsí. A navíc se bojím injekcí, ale šíleně. Poslední dva týdny před porodem jsem manželovi brečela na rameni, že do nemocnice nechci a že mě určitě nemá rád, když mě tam chce frknout... No, užil si se mnou dost, byla jsem horší jak malej harant.
Jenže když porod začal, zas to už bylo trošku jinak, to jsem ani neměla čas se bát. Hrozně jsem se těšila, až dítě bude venku a já konečně uvidím, jestli máme holčičku nebo chlapečka... A manžel mi taky dost pomohl, jeho přítomnost byla velice uklidňující. A to dohadování, to byl prostě "pud sebezáchovy". Když dostanu kapačku, omezí se mi možnost pohybu (pohybovat se s infúzním stojanem se sice dá, ale není to to pravé ořechové) = to je nepřijatelné, nesmím dopustit. Klyzma, to budou křeče v břiše (samozřejmě, nemusí být, ale já je kdysi měla i po obyčejným glycerinovým čípku) = nepřijatelné. A tak dál. Prostě když Ti bude něco nepříjemné, tak to klidně řekni, zdravotníci jsou taky jenom lidi a je mezi nimi i spousta bezvadných. A to nejhorší, co Ti mohou udělat, je to, že Ti nevyhoví. A pokud s sebou budeš mít manžela nebo kamarádku nebo kohokoli, je lepší, aby i oni věděli, co chceš, co nechceš a co v žádném případě nechceš a taky aby znali důvod proč. Když nebudeš mít sama sílu si o to říct, tak Ti můžou pomoct.
Přeji Ti pohodový porod, zdravé dítě a příjemné lékaře a sestry. Ahoj Sylvie
Odpovědět