Re: Lékařka jako pacient

Tulko,
jistě to vyčerpávající je, a k syndromu vyhoření jsou náchylnější právě ti, kteří do práce nastupují s nadšením.
Psychologická podpora pomáhajících profesí je bohužel mizerná až nulová (i když je otázkou, jak by byla u některých zdravotníků přijata).
To je naprostá tragédie, protože ti nejlepší nejdřív odpadnou.
Nevím, nepomohlo by třeba založit nějaké občanské sdružení atd? Moje máma dobrovolničí ve znevýhodněných rodinách a organizace, se kterou spolupracuje, pořádá pro dobrovolníky pravidelné osobní supervize (každý týden), kde dostanou podporu, rady jak jednat v situacích, jak se s tím či oním vyrovnávat... a kromě toho může kdykoli zavolat koordinátorovi, když je třeba bezprostředně po práci v rodině a potřebuje podporu.
Doktor se po těžké službě může akorát tak jít ožrat, nikdo mu nepomůže.