Re: Jsem nestastna

Ahoj,
ja bych souhlasila s Janou, opravdu to neber tak tragicky. Po pravde receno, kdyz spolu budete nejakou dobu bydlet, nejlip oba zjistite, jestli to bude fajn. Ja jsem zacala bydlet se svym pritelem po necelem roce znamosti, rodice mi to strasne rozmlouvali, ale tehdy jsem se snad poprve vzeprela jejich nazoru a zaridila se po svem. Myslim, ze je to vyborna zkouska, i kdyz muze hodne bolet - s tim clovek musi pocitat, ale neni to lepsi, nez pak treba rozvod? Me ta nase zkouska prekvapila nastesti prijemne, sli jsme spolu bydlet zcela nezavazne (muj pritel se spis chtel zbavit "dohledu" sve matky a planoval odjet na nekolik let studovat mimo republiku). Vsechno bylo jinak, po 3 mesicich (!) souziti me pozadal o ruku (nojo, umim fakt dobre varit), dnes jsme spolu pres 5 let a cekame miminko. Jsem ale fakt rada za tu zkousku spolecneho bydleni, to je k nezaplaceni! Takze do toho jdi, na ten dopis zapomen a kdyby to nahodou nebyl ten pravy, nezoufej.
Hodne stesti, Eva