Re: Noční zamyšlení

Ahoj Mončo, já předně myslím, že nemusíš nikomu nic vysvětlovat nebo se omlouvat. Prostě jste si zařídili život tak, jak vám vyhovuje, a z toho co píšeš, to nevypadá, že by vám z Adámka měl vyrůst nějaký deprivant.
Spíš tě obdivuju, že to všechno zvládáš.
Mě se dařilo nějaké sebevzdělávání a seberealizace (zní to hrozně, co), tak asi dva měsíce, to jsem si, věřte nevěřte, i občas sedla, byt uklizený, já vyspaná, číst se mi už nechtělo, a říkala jsem si, tak do čehopak já se teď pustím...:-). Teď jsem ráda, že když už náhodou dítě na chvíli usne, můžu si hodit nohy na stůl.

Jenom nevím, jestli se takové ďábelské tempo (ale možná ani tak ďábelské není) dá dlouhodoběji vydržet ke spokojenosti všech zúčastněných. No uvidíš.

Přeju štěstí doma i v práci, a neužeň se!