Re: Dítě jiného etnika

Ahoj Evo,
pripada mi trochu hloupe o tom takto psat, ale mym snem je vychovavat cernouska. Vubec nevim, kde se to ve me vzalo, drive jsem tuto ideu nebrala moc vazne, posledni dobou jsem sama prekvapena tim, ze zacinam mit zajem o konkretni informace. Dokonce jsem o tom, zatim nenapadne, zacla mluvit s detmi a manzelem, nikdo nebyl proti a behem nekolika let mozna budou i vsichni pro, cimz nechci rict, ze na ne hodlam jakkoli tlacit, abych dosahla sveho "cile" za kazdou cenu.
Rada bych se te zeptala, jestli jste si narodnost Tomase vybrali predem a kde se narodil - v CR, nebo se jednalo o mezinarodni adopci? Nebudes-li proti, casem bych rada polozila jeste nejake otazky.
Abych trochu "poradila" i ja tobe: myslim, ze moc nezalezi na tom, odkud dite pochazi, zalezi na tom jenom kdyz rodice k diteti pristupuji s tim, ze jde o neco problematickeho a pak asi podvedome zvelicuji i drobne odchylky a problemky, az se z toho stane zpusob komunikace. Ma zkusenost je takova, ze kazde dite je naprosto jedinecne a pokud mu rodice nevnucuji svoji predstavu o nem, trecich ploch je malo /nemuzu rict, ze nejsou/. Osvedcilo se mi, mit chut se s detma stale dobre bavit, uzivat si jich, brat je naprosto vazne odmalicka, mit je opravdu rada takove, jake jsou a verit jim, ze starosti a neprijemnosti, ktere cihaji na kazdeho, zvladne. Zatim ahoj Anna