Re: Čurání dávno zvládá, ale kakání nikdy

Milé maminky, pár měsíců zpět jsme u syna měli problém s kaděním. 5 měsíců kadil do slip.Měl i období zadržování. Zažili jsme si jeden hrozný domácí klystýr....no hrůza. Nic nezabíralo-absolutně nic, ani těžce zaplacené rady dvou psycholožek. Vyřešilo se to "lusknutím prstu". Doslova ze dne na den jakoby dospěl. Váže se k tomu velká náhoda, která možná mohla mít individuálně na něj dobrý nebo minimálně zajímavý vliv. V květnu se poprvé čáchal v bazénku, já psala dopis a slyšela velmi známé nešťastné volání "kakanec,kakanec". Hovínko si vesele plavalo ve vodičce a syn měl z toho úplně psotník, jak byl znechucen. Druhý den to samé, ale když jsem přilítla se sítkem, nic tam neplavalo. Rychle jsem ho ťafla a při stoji mu dala trošku mezi nožky sítko, abych tu hruzu pak nemusela sbírat ještě víc nechutněji. Tady je důležité podotknout, že se nebránil,což byl ten velký mentální pokrok. Možná to bylo na něj všechno tak rychle, že nestačil protestovat, nebo mu to přišlo zajímavé,netuším. Kakanec skončil na sítku a já to se synem oslavila. Další den jsme byli doma. Chtěl kakat, byl nejistý, venku pršelo. Vrazilo jsem sítko do záchodu a "nějak" jej přesvědčovala, že je to to samé co včera. Nezabíralo. Sed si na prkýnko /!!!!/. Ale nekadil. Přišlo to do slip a já si to pěkně obrečela. Další den to zabralo. Další zase ne. Pak jsem sítko tajně vyndala a vypověděla mu, že když venku čůrá na kytičky, tak doma může kakat na záchodovou kytičku /nevím, co mě to napadlo/. To ho zaujalo a od té doby kadil. Když jsem viděla, že se v tom zas nějak ztrácí, vymysleli jsme, že hovínka jsou vlastně rakety /měl rád vesmírná plavidla/. Pak chtěl sedět na nočníku třeba celou hodinu, jen aby vykadil raketu Po čase, když se třeba nepovedlo už jsme ale jemně přitvrdili a jeho "nehodu" nějak nedramatizovali, ale hodnotili s teatrálním "fuuuuj", to se nedělá, prasátko, apod. No naštěstí to dobře dopadlo. Nedávno se mi stalo, že týden zase kadil do slip /naštěstí jsme byli nemocní a ne ve školce/, byla jsem z toho zoufalá, velmi pravděpodobně reagoval na mé další těhotenství. Zkusila jsem se mu více věnovat /tedy taky najít na to nějaké imaginární síly/ale také jsem jej za to hubovala.Páč jsem veděla, že si své jednání je schopen plně uvědomovat a velmi dobře ví o co jde. A já mu jen ukázala, že tudy "vlak prostě nejede". Přešlo to. Díkybohu za to. Je to fakt nepříjemný problém a přeju všem maminkám, které s tím zápasí mnoho mnoho trpělivosti a sil. A hlavně, přes všechno snažte se z toho nedělat problém, i když to problém de facto je. Děti v Africe kadí přímo ze zad matek do dob,kdy je na těch zádech udrží, nebo je někdo nenahradí ;)