Re: Tak mě napadlo
Díky Dášo, já jsem si pamatovala 1711 a spoustu dalších jedniček a čtyřek, ale zapomněla jsem jak za sebou. Totiž - na čísla mám pamatováka (naposledy jsem na tohle konto odesílala ale peníze v práci - 2 roky zpátky), ale přeci jen 2 roky, když se toho tolik událo je doba. Dneska jsem Ondráška vyhecovala k ohromnému záchvatu smíchu - mají na počítači oblíbené valentinské přání (je tam pejsek, štěká, hledá kost), takže kdykoliv tu sedím a jsou v dohledu - chtějí Haf Haf, tak jsem to zkoušela pustit a pořád jsem se přihlašovala na Internet - nevydržela jsem, prohlásila "DO PRČIC" a Ondrášek se vyloženě řehtal asi 10 minut, až spustil "řetězovou reakci" a chechtalo se nás tu 5 pořád dokola. Knedlíků se nebojím, ale obdivuju teoreticky - je těch chlapů u tebe doma 5 nebo ne? Ono je to jedno, 4 nebo 5. Kolikrát si říkám, že bylo štěstí, že těch dětí najednou nebylo víc. Těžko bych s tím něco dělala (chtěla jsem je moc), ale ruce (na chování, na pohlavky - do budoucna) mám jen dvě. Chtěla jsem třetí miminko (občas jsem mírně šílená), ale tatínek je radikálně proti, je o dost starší a prý by se rád dožil jejich dospělosti (tak ti nevím, jak to vlastně myslí..). Jak to zvládáš???
Odpovědět